Moje vina

Kapitola třetí

Z auta vystoupil dospělý muž s ženou. Myslela jsem si, že už to jsou všichni. Muž pak otevřel zadní dveře a z auta vylezla dívka mého věku. Nad jejím vzhledem jsem jen překvapeně zvedla obočí. Někoho takhle oblečeného jsem v Ceetonu viděla snad poprvé.

„Podívej se na tu modelku, Dramonde," pobídla jsem kocoura, který jen při zaslechnutí svého jména, líně otevřel oči a zvedl hlavu. Neznámá na sobě měla bílé šaty do půli stehen s flitry, boty s vysokým podpatkem a péřovou bundičku, kterou bych si na sebe v tomhle vedru váženě nevzala. Třeba předtím bydlela někde kde byla i v této době zima.

Vypadalo to, že je pro ni naprosto nechutné, jen se dotknout botou země. Asi byla zvyklá, že před ní vyhrnou červený koberec, či co.

Muž jí chtěl vzít kabelku, ale ona ho mávnutím ruky odehnala. Za autem přijelo další a z něho vystoupily stěhováci, kteří začali vyndávat krabice z dodávky. Dívka se dál mračila na svoje okolí, až mě zahlédla v okně. Z očí si trochu sundala sluneční brýle, nejspíš, aby si mě prohlédla. Jen jsem se na ní ušklíbla. Dívka pohoršeně pohodila vlasy a vstoupila do vily.

„Bože, co to zase budu mít za sousedy," povzdychla jsem si sama pro sebe. Už jsem viděla docela dost lidí jako oni. Ale tihle přímo křičeli penězi. A nikdo kromě nich si tu navíc nepostavil vilu. Už se netěším, až k nim budu muset jít na uvítací večírek, tedy jestli vůbec něco takového budou pořádat. Tihle lidé je ale většinou pořádají.

„Zase mluvíš s Dramondem?" Ozvalo se za mnou a já se otočila k Ann. Nějak jsem zapomněla, že jsem jí po pizze pozvala k sobě domů.

„Jo, skvěle se s ním povídá," odpověděla jsem s úsměvem a kocoura podrbala na hlavě. Ann pobaveně zvedla obočí. Přišla k nám a přisedla si na postel.

„Na co koukáte?" Zvědavě vyhlédla z okna a stejně jako já se ušklíbla nad dívkou.

„Na rodinu modelky," odpověděla jsem a znovu se podívala. Právě z auta tahali zavazadla. Všichni se zdáli plně zaměstnáni, kromě ní. Slečna něco důležitého řešila na mobilu. Pak ho přiložila k uchu a začala pochodovat před vilou.

„Vsadím se, že se za týden odstěhujou," Ann si lehla na postel a protáhla si ruce.

„Možná i dřív," pokrčila jsem lehkomyslně rameny.

„Uvidíme,"

•••

Další den se modelka ve škole neukázala. Nejspíš se ještě zabydlovala. Dnes jsem se mnohem lépe vyspala a s Ann jsme se rozhodly, že naši přespávačku uskutečníme. Rodiče stejně nebudou doma a Dramondovi dám jen žrádlo do misky a bude to. Teda to jsem si nejdřív myslela. Ale když jsem přišla domů a uviděla auto rodičů zaparkované před domem, začala jsem mít obavy, jestli budu pořád schopná uskutečnit svůj plán.

„Ahoj, Bonnie," skoro ihned jak jsem otevřela dveře jsem padla do objetí své mámy. Odtáhla jsem se od ní a jen se pousmála.

„Ahoj, mami," pozdravila jsem jí a batoh odhodila do chodby. Šla jsem do kuchyně, abych se trochu najedla. Dnešní oběd ve škole stál za nic.

„Koukám, že naši noví sousedé si tu postavili pěknou vilu," vyhlídla z okna a zadívala se na budovu. Ta vila sice pěkná, to ano, ale pořád jsem se cítila zrazeně tím, že jí sem jen tak postavili místo domu paní Prattové. Vždycky, když jsem se na vilu podívala, jen jsem si vzpomněla na paní Prattovou a na svou nechuť k této vile.

„Jo..." nechtěla jsem rozhovor moc protahovat, a tak jsem šla přímo k věci. „Dneska budu přespávat u Ann, nevadí to?" otevřela jsem ledničku a prohlížela ji, jestli by se nenašlo něco, co bych si mohla dát.