Moje vina

Kapitola patnáctá

Hello there, nová kapitola je tu už takhle brzo ráno. Doufám, že se bude líbit!

Čtvrtek byl tu, což znamenalo jediné. Odlet do Paříže. A my v Ceetonu nemáme žádné letiště. A co tím pádem znamená? Ano, že musíme jet do Chicaga, které je k nám nejblíž a odtamtud letět. No, a protože to bude dlouhá cesta, tak budeme muset co? Ano – brzy vstávat. A to já co? Nesnáším. Jakoby už nestačilo to, že tam musím letět s Tiou.

Ještě před naším odletem, jsem to Ann i Stevovi oznámila a oba mě politovali. Alespoň, že jsem stihla Stevovi udělat tetování Iron Mana, které se povedlo skvěle. Bylo mi docela líto, že se s námi Steve nemůže letět. Kdyby tam byl, tak bych si aspoň s někým mohla povídat. S Dramondem jsem se samozřejmě taky rozloučila a rodiče se se sousedy domluvili na jeho krmení.

Teď jsem jela autem, hlavu jsem si opírala o nepříjemně tvrdé sklo okýnka a snažila se spát. Tedy o spánek jsem se snažila asi už před hodinou a už jsem to vzdala. Takže jsem si vzala sluchátka a poslouchala mix písniček, co mám v mobilu.

Díky bohu nás všech sedm nejelo v jednom autě. To už bychom se s Tiou povraždily, nebo bych za jízdy vyskočila z auta ven. Pak už by jen záleželo na tom, jestli bych to přežila nebo ne. Kdyby ne, tak bych už aspoň nemusela trpět Tiu.

Jely jsme asi něco kolem dvou hodin a dorazili jsme do Chicaga. Docela se po těch sedmi letech změnilo. Když jsme stáli v koloně u semaforu, přemýšlela jsem, jestli někde na ulici třeba nezahlédnu Caroline. To by byla ale dost velká náhoda.

Zaparkovali jsme a já vystoupila z auta ven. Protáhla jsem se a pak si vzala své věci z auta. Z druhého auta, které bylo zaparkované hned vedle nás vystoupili Masenovi. Rodiče se s nimi dali do řeči, zatímco to ticho, které bylo mezi mnou a Tiou vyplňovalo jen drnčení koleček kufrů o zem.

Tentokrát po mě neplivala urážky a ani si ze mě neutahovala, tak jako ve škole. Předtím jsem si myslela, že se Tia ve škole chovala jako kráva kvůli vlivu rodičů. Ale proč by se tedy k nám chovali tak mile a zvali nás na jejich svatbu? Nedává mi to smysl. Navíc jsem se toho jediného člověka, který znal pravdu nemohla zeptat, protože by mi stejně nic neřekl, což bylo pěkně naprd. Nebo by možná jen odvětil, že není ničí pes.

Abych se přiznala bylo mi líto, že se můj kamarádský vztah s Tiou tak rychle zhroutil. Byla s ní hrozná sranda, když jsme byly opilý a já u ní přespávala. Nemohla jsem však říct, že byla schopná být mou kamarádkou jen, když byla v podnapilém stavu. Když jsem poprvé narazila na Tiu pod vlivem alkoholu, tak na mě nebyla dvakrát milá. Spíš jen nadávala a posílala mě do háje. No jo, ale to přece byla rozhozená, z toho, že se Tabitha a její otec se budou brát.

A pak jak byla na návštěvě u mě. Dělaly jsme ten projekt a taky se chovala naprosto normálně. Ale pak se něco stalo. Pak vypustila moje tajemství, že se mi Mate líbí, mezi lidi. A od té doby si nedá pokoj. Ale proč? Proč se tak chová? Co má se mnou za problém? Udělala jsem jí snad něco nevědomky? Nebo jen žárlí na mě s Ann?

Vážně nevím, co za tím je a moc tomu nepomáhá fakt, že mi nic nechce říct. Je to celé zamotané, nebo si to jen komplikuju sama?

A pak mě něco napadlo.

Když je člověk opilý, tak z něj většinou padají tajemství. Takže by možná jen stačilo Tiu opít a třeba by mi vše konečně řekla! Myslím, že s tím ani nebude takový problém, vzhledem k tomu, že už je emocionálně nestabilní z toho, že se její macecha a táta budou brát. Sama nejspíš začne a já jí v tom budu pomáhat.