Moje vina

Kapitola šestá

V posledních dvou dnech někam Tia zmizela. S Ann jsme si řekly, že to možná už opravdu vzdala a přestěhovala se zpátky. Jenže pak se zase zjevila s příšernou náladou. Kromě příšerné nálady měla taky monokl, což přitáhlo víc pozornosti, než by sama chtěla. S Ann jsme nebyly určitě jediné, které to komentovaly. Třešničkou na tomhle zkaženém dortu, který se skládal ze všech špatných zpráv, bylo to, že s námi musela dělat na projektu.

„Bože můj, to mi chcete říct, že budu s těma ohavně oblečenejma příšerama?" Zareagovala, když tu 'úžasnou' novinu zjistila. Já z toho taky neměla bůhví, jakou radost, ale nemusela jsem to dávat tak najevo.

„Ty ohavně oblečený příšery mají taky uši," houkla na ní Ann.

„A narozdíl od někoho i mozek," dodala jsem šeptem a Ann se uchechtla. Naše komentáře jsme musely utnout, protože se k nám zmíněná začala přibližovat. Tia si k nám přisunula židli a sdělila nám co má na srdci.

„Jen abyste věděly, tohle nedělám dobrovolně, ale jen protože musim. Až to skončíme, můžeme se dál tiše nenávidět a ignorovat," vlastně mi mluvila z duše, ale ten tón, kterým to říkala byl nadřazený, což bylo nepříjemné poslouchat.

„Dobře, a kecy si necháme pro sebe doufám," falešně se na ní usmála Ann a ona jen protočila. Kromě řečí, které k zpracování projektu byly nezbytné, jsme vlastně mezi sebou neprohodily ani slovo. Měli jsme jednu hodinu, abychom si něco připravili a na za týden byl termín odevzdání. Takže většinu práce budeme dělat doma.

„Dneska jsme udělaly hodně práce, mohly bychom pokračovat zítra. Ke komu půjdeme?" zeptala jsem se. Ta spolupráce s Tiou nebyla nijak extra hrozná, takže jsem zůstala v klidu.

„K Tie ne? Ona by do těch našich chalup ani nevkročila." poznamenala Ann a čekala, že se zasměju. Já jsem se ale neozvala. Podle mě už to Ann trochu přeháněla. Když jsme teď pracovaly tak jsme všechny byly víceméně potichu a Tia byla snesitelná. Nechtěla jsem z toho dělat zbytečné drama a jen to znepříjemňovat, což Ann jaksi nepochytila.

Tia vypadala, že na to něco odsekne, ale nakonec jen pokrčila rameny a řekla: „Klidně, já s tím problém nemám," trochu nás tím obě překvapila. Ann se jen usmála s tím, že je to skvělé a že se můžeme sejít ve tři.

Po dalších hodinách, kdy se Tia opět chovala jako osina v zadku – což jsem se snažila maximálně ignorovat – byl oběd. Přišel k nám Fred, Eddy, Jake a Brad.

„Čau holky, nechcete se s námi jít odpoledne koupat k jezeru?" Navrhnul Brad. Mě se moc nechtělo, ale mohla bych strávit nějaké zábavné odpoledne. Navíc jsem viděla, jak je z toho Ann nadšená a věděla, že mě bude určitě chtít se sebou.

„Klidně," pokrčila jsem rameny.

„Fajn, tak až se naobědváte přijďte za námi," odpověděl Fred a celá jejich skupina odešla.

„Já teda přijdu v tolik hodin, abych se z plavání nepozvracela," řekla jsem Ann a ona jen přikývla. Přemýšlela jsem proč nás kluci pozvali. Možná žádný motiv neměli, ale mysleli to jen jako přátelskou nabídku. Ann se přece kamarádí se všemi a když jsem s ní, tak jsem obvykle taky zvaná. Asi o tom moc přemýšlím. Prostě tam půjdu a uvidím.

•••

Doma jsem odhodila batoh, vzala si tašku a dala si do ní jen ručník a spodní prádlo. Už jsem si rovnou na sebe vzala plavky pod normální oblečení, abych tam pak nemusela složitě vymýšlet kde se převléct. Nikde poblíž se nevyskytovaly žádné převlékárny nebo záchody.