Moje vina

Kapitola dvacátá

Uběhl pracovní týden a konečně nastal pátek. Venku se začalo výrazně ochlazovat. Někdy se na trávě objevila námraza, která ale přes den zmizela, protože se trochu oteplilo. Dramond teď většinu času prospal doma, hlavně v mé posteli.

S Tiou jsme se spolu už normálně bavily a přestalo to mezi námi být divné. Teď byl pátek večer a já zrovna přišla k Tie domů na přespávačku. Ano, udělaly jsme přespávačku opět u Tii. Je to převážně kvůli tomu, že Tia má větší pokoj než já, takže se tam v pohodě dá nastěhovat matrace. Sice bych mohla spát na pohovce, ale bojím se, že bych z ní spadla.

Přes rameno jsem měla pověšenou látkovou pokreslenou tašku, nacpanou pyžamem a ostatními věcmi. Na rozdíl od první přespávačky jsem teď byla připravená – a suchá. Tia za námi zavřela dveře a zamířila k tajné úschovně vína a nejspíš i dalšího alkoholu.

„Co si dneska dáš?" zeptala se mě jako nějaký zkušený barman. Položila jsem tašku na zem a se žuchnutím se posadila na pohovku.

„Tequillu třeba," pokrčila jsem rameny. Bylo mi celkem jedno čim se dneska opiju. Tia se chvíli hrabala ve skříni, což mě donutilo přemýšlet nad tím, jestli tam Tequillu vůbec má. Nakonec ji ale přece jenom vytáhla.

„Rodiče ti po tom fiasku neprohledali pokoj?" narážela jsem na její otravu alkoholem na svatbě.

„Ne, až moc mi věří," ušklíbla se a vrazila mi flašku do ruky.

Až moc mi věří. Tahle věta ve mně vyvolala pochyby. Já se Tie rozhodla věřit a nezradila mě. Co když jí ale věřím až moc? Co když ještě něco skrývá? Přece ji jen tak dobře neznám. Tak a dost. Teď se rozhodně nebudu zabývat takovými paranoidními myšlenkami, když si chci užít přespávačku.

Tia si všimla, že jsem se na chvíli zarazila: „Ty už jsi něco před příchodem pila nebo co?" uchechtla se a já se na ní podívala se sarkasmem. Otevřela jsem flašku a každé z nás nalila do sklenic. Obě jsme se napily a chvíli vedle sebe v tichu seděly.

„Bude dneska vůbec nějaká večeře?" protnula jsem ticho mezi námi.

„No, jo bude," prohodila, „Jen jsem nevěděla, co bys chtěla jíst. Co bys chtěla jíst?" otočila se ke mně.

„No, já nevim, je mi to jedno," pokrčila jsem rameny a spatřila Tiu, která se na mě otráveně dívala. Musela jsem vymyslet lepší odpověď, „Eee – tak třeba toasty?"

„Tak dobře a kdy chceš jíst?"

„Klidně bych jedla už teď," mykla jsem rameny.

„Tak jo," Tia se postavila na zem a do ruky vzala lahev Tequilly. Spolu jsme došly dolů do kuchyně. Teprve teď jsem si všimla, že v domě vládne až podezřele velké ticho.

„Kde máš vlastně dospělí?" optala jsem a napila se z flašky. Tia mezitím vytahovala suroviny z lednice.

„Co já vim," zabouchla dveře od lednice, „Někam se šli bavit," mávla nad tim rukou.

„A nevadí, že tu jsem?" nemusela jsem se ani ptát, jestli její rodiče o mně ví, protože jsem si byla jistá, že určitě ne.

„Eh, i kdyby jim to vadilo, tak nám to stejně může být jedno. Navíc, si na ně zatím udělala dobrý dojem," zdůraznila slovo zatím.

Ze skříně vytáhla toustový chleba a toaster. Připravily jsme si jídlo a strčili ho do toasteru. Teď jsme jenom čekaly, postávaly a popíjely. Když bylo jídlo hotové, vzaly jsme si ho ke dlouhému jídelnímu stolu. Ze srandy jsme si každá sedla na opačný konec.