Moje vina

Kapitola devatenáctá

Nová kapitola je tu!

Pár dní jsem se Tie, Ann a Matteovi snažila co nejvíc vyhýbat. Ann a Tiu jsem samozřejmě viděla ve třídě, ale Mate se v naší třídě už neukázal. Ani ne chodbě jsem ho nezahlédla. Nakonec jsem přece jen narazila například na Tiu, ale mluvila ke mně převážně ona.

„Bonnie, počkej na mě!" zavolala za mnou Tia. Chtěla jsem pokračovat v chůzi, ale to by ode mě nebylo správné. Aspoň si vyslechnu, co mi chce říci. Zastavila jsem v chůzi a napjatě se nadechla.

„Proč se mnou nemluvíš? Nemusíš mi lhát. Klidně mi můžeš říct, že se na mě zlobíš," promluvila a já se k ní otočila. Tvářila se lítostivě.

„O to tady nejde, Tio," ujistila jsem jí klidně, ale jí to nestačilo.

„A o co tady teda jde?" rozhodila frustrovaně rukama, „Myslela jsem, že teď když pravda vyšla na povrch tak z nás budou kamarádky. Chápu, že potřebuješ čas, ale mluv se mnou!"

„Já..." snažila jsem se urovnat si myšlenky, „Tio, Ann měla pravdu, jsem sobecká a tím jen zraňuju lidi kolem sebe. Nechci abys byla mezi nimi," vysvětlila jsem jí a doufala, že to pochopí.

„Ann je kráva, kterou bys měla ignorovat," řekla pevně, „Prostě se na ní vykašli!" Přemýšlela jsem nad jejími slovy, ale pořád jsem si nebyla jistá. Měla v něčem pravdu, ale i tak... „Bonnie, chceš, aby byla tvoje kamarádka, nebo ne?" lítostivý pohled zmizel a nahradila ho vážná tvář.

„No chci..." přiznala jsem, sklopila pohled k zemi a chtěla něco znovu namítnout.

„Tak se vyser na slova Ann a buď moje kámoška," řekla a vydala se směrem k učebně. Nevím, jestli to byl dobrý nápad, ale chtěla jsem jí mít za kamarádku.

„Když já nevím..." odmlčela jsem se a zvedla k ní oči. Tia se zastavila a otočila se ke mně.

„Hele, budu k tobě upřímná jo?" řekla rázně, „Za nedlouho se zase budu stěhovat do New Yorku a ten čas chci strávit s tebou, jako se svou kamarádkou. Když si pak polezeme na nervy, tak se stejně přestěhuju pryč," snažila se mě přesvědčit. Nevěděla jsem, co jí na to mám říct. Pořád jsem totiž potřebovala čas.

•••

Vydala jsem se do třídy a nedokázala si nevšimnout Ann která se vesele vybavovala s holkami ze třídy. Radši jsem pohled přemístila někam jinam. Vůbec si mé přítomnosti nevšímala, za což jsem byla ráda. Myslím, že kdyby se se mnou snažila mluvit, bylo by to horší. Stejně by mi nejspíš neřekla nic hezkého.

Teď jsem si musela vybrat nové sezení ve třídě, protože jsem už s Ann nehodlala sedět. Poslední volné místo bylo u Tii. Uběhlo několik dní od chvíle, kdy mi řekla, že jí můžu poslat do háje a od té dobychom se spolu začaly bavit víc. Docela ironie já vím. Všechno jsem si znovu a znovu probírala v hlavě a uvědomila jsem si, že má Tia pravdu.

Snažila jsem se. Snažila jsem se nedělat s Tiou tu samou chybu jako u Ann, ale bála jsem se, že když tu chybu udělám, tak mi o ní Tia neřekne a já si jí neuvědomím. Tia byla jako já. Žádný velký sluníčkář, deviant se smyslem pro sarkasmus... Kdyby jí Ann nevyhrožovala, skoro hned bychom si nejspíš sedly.

Nějakou chvíli jsme mlčely, Tia nejspíš kvůli tomu, že nevěděla, co říct a já kvůli své ostýchavosti. Začala biologie s mým neoblíbeným profesorem. Já nevím, ale ten člověk má takový hloupý obličej a celkově je to blbec. A k tomu je mi prostě nesympatický. Jo a abych nezapomněla, nejen že má hloupý obličej, ale tvarem se podobá bramboře. Já vím, dokonalý popis. Po pár minutách jsem se začala nudit, a tak jsem si povídala s Tiou.