Moje vina

Kapitola desátá

Další pondělí, další kapitola!
Ano, ano stáhla jsem jí z publikace, abych ji mohla přepsat, tak si jí kdyžtak znovu přečtěte.

Jít do školy. Zní to jednoduše, je to jedna věta a má pouze tři slova, ale přesto je to tak těžké provést. Zaprvé vstávání. V předchozích dnech se mi to celkem dařilo, ale dneska ne. Jako by mi moje tělo chtělo říct, abych dnes zůstala doma. A měla jsem ho poslechnout. Odlepila jsem od sebe víčka a vypnula budík na mobilu.

Ten starý jsem měla pořád od Ann rozbitý a nějak jsem se nedostala ke koupi nového. Nijak jsem s tím nespěchala, protože mi mobil vystačil. Podívala jsem se na Dramonda ležícího vedle mě. Dřív jsme se bála, že ho při spánku zalehnu, ale nikdy se to naštěstí nestalo. Zívnul a protáhnul se. Seskočil z postele a já ho následovala. Akorát že mnohem líněji než on.

V koupelně jsem si opláchla obličej, což mě trochu probralo. Dramond se mi otřel o nohy a já se k němu sehnula a podrbala ho za krkem. Zavedl mě do kuchyně až k jeho miskám a hlasitě začal mňoukat. Dala jsem mu nažrat a pak udělala lehkou snídani i sama sobě.

Jak jsem říkala, vstávání byla jedna věc. Ale další věc byla ještě vyjít z domu a dojít do školy. Včera jsem byla u Ann doma, abychom dodělaly ten projekt. No a nějak se zavedla řeč na Tiu a já si uvědomila jednu hroznou věc. Řekla jsem jí, že mám ráda Matea. Proč jsem jí to, já blbá kráva, říkala? Tiu ani skoro neznám, a přesto jí vyžvaním něco takového. Ach jo. Vážně bych s tím pitím měla přestat.

Šla jsem chodbou po boku s Ann, když v tom mě zastavil Fred.

„Hele, Bonnie, je pravda, že Mate líbá tak skvěle, jak se říká?" Zeptal se mě a já se zarazila.

„To ti někdo řekl, nebo ses s ním sám líbal? A vůbec, jak bych to měla vědět?"

„No jsi jeho holka ne?" Co to má dneska Fred za kecy? Jak bych mohla být jeho holka? Vždyť mě s ním ani nikdy neviděl, tak jak na něco takového přišel?

„Ne?" Odpověděla jsem zmateně.

„Aha, já myslel že když se ti líbí, tak že spolu chodíte. Počkej-" tentokrát se zarazil on, „Ty jsi mu to neřekla?" Podíval se na mě šokovaně, ale s posměšným úsměvem. Jak tohle sakra mohl vědět? Vždyť jsem mu to neříkala a Ann o tom sotva cekla. A pak mi to došlo. Byla to Tia. Sice nevím, za co by se mi mstila, ale prostě to rozkecala. Ale proč? Myslela jsem si, že už z nás jsou kamarádky, ale nejspíš jsem se zmýlila.

S Ann jsme pokračovaly dál k naší třídě.

„Ty, Bonnie," ozvala se za mnou Amber, „Kdy jsi vlastně začala chodit s Mateem? Nijak jsem to ani nepostřehla," to si už děláte srandu. Další člověk o tom ví. Kolik lidí to, že se mi líbí Mate může vědět?

„My. Spolu. Nechodíme," prohlásila jsem s docházející trpělivostí a šla dál.

„Myslíš že-," začala Ann a já jí doplnila:

„To byla Tia? Jo myslim, kdo jinej by to udělal?" přikývla jsem. Několik lidí se mě ještě ptalo na Matea a mě a já jim pokaždé řekla, že s ním nechodím. Díky bohu, že jsem Tie řekla jenom o Mateovi a neprozradila jí víc detailů o Stevovi. To by byl teprve průser. Když jsme se ocitly ve třídě, zamířila jsem k Tie.

„Tio, proč jsi mi to udělala?" Zeptala jsem se jí raněně. Byla jsem z jejího chování zklamaná. Myslela jsem si, že už jsme zakopaly válečnou sekeru, ale ona mě s ní bodla do zad.

„Udělala co?" Nechápala Tia.

„Nedělej blbou," protočila jsem nad ní očima, „Proč si všem vykecala, že se mi líbí Mate?" Položila jsem jí jednoduchou otázku, ale zdálo se, že jsem jí tím ještě víc vyvedla z míry.