A vy jste ..?

15. Kapitola

Právě dokončuju časování slovesa chtít, když se u mě objeví Joe s nečitelným výrazem.

,,Lou, já..., stíháte ještě dnešní vlak domů? Fakt mě to mrzí, ale hned po šichtě se pojedu vyspat. Jsem opravdu vyčerpaný. Včera jsem celou noc chodil po okolí a ... však víte."

Pokyvuju hlavou na znamení, že to chápu, ale popravdě tomu nechci věřit. Už tak jsme se dlouho neviděli a teď mi jen tak přijde říct, že mám jet zpátky!!?

,,Nezlobte se, Lou, prosím. Tady, vemte si to. Jako omluvu."

Překvapeně zírám na Joea, který právě z peněženky vytahuje jednoho Karla a dva Ámose.

,,Tohle máte za jízdenku, kterou jste si zbytečně kvůli mě kupovala."

,,To je dobrý. Navíc, nestála tolik. Ani zdaleka."

,,Za ten zbytek si třeba s kamarádkou na něco zajděte. Třeba s tou...Marikou. Pokud vím, přijela za vámi návštěvu. Nebo ne?"

,,Dobře. Vezmu si to. Ale jen proto, abych vzala Mariku na něco dobrého a při té příležitosti jí řekla, jací jsou chlapi nevděční hlupáci," souhlasím nakonec. A možná se i trochu pousměju.

,,Bonne idée, mademoissele. To zní fér," řekne s naoko vážnou tváří Joe a dodá: ,,vaše dnešní útrata je samozřejmě na účet podniku. Hezký večer, Lou."

,,Hezké sny, Joe."

Dopiju poslední kapku vína, obleču si kabátek a sebevědomě opustím místnost.

...

Ozve se dřív, než je u něj zvykem.

,,Jste v pořádku? Slyšel jsem, že si jeden sekuriťák z nádraží hledá pátou ženu a plánuje několikáté dítě. Asi už má zas i na alimenty."

Přiznám se, že mě jeho zpráva pobaví i potěší zároveň. A ta, co přijde v zápětí ještě víc.

,,A ano, litovat svého rozhodnutí - poslat vás pryč - jsem začal už v okamžiku, když jsem vás viděl odcházet. Jen pitomec nechá odejít krásnou ženu, která mohla být celá na chvíli jen jeho."

Měla bych cítit zadostiučinění. Ale to je to poslední, co se mi právě honí hlavou...

,,Řekněte tomu pitomci, ať příště raději...
A ano, jsem v pořádku, právě jsem nastoupila do vlaku. Sekuriťáka jsem setřásla."

,,Raději co...?"

Na poslední esemesku mu už, ale, neodpovím.