A vy jste ..?

9. Kapitola

Ospale zívnu a nevěřícně se zadívám do očí mému společníkovi, který se mezitím přesunul za mnou na billiardový stůl a sedl si po mém boku.

„Proč vinárna?" Zajímám se.

„Protože jsem byl vždycky hazardér a pracovat přímo ve vinárně mi přišlo jako výzva. Víte, ono je jednoduché říci, že máte pevnou vůli, když se vyhýbáte alkoholu na kilometry daleko."

„Ten džus..."

„Když pracujete přímo u zdroje a víte, že jste silnější než vaše závislost, je to děsně uspokojivý pocit." Odpoví Joe na otázku, která visí ve vzduchu. „A to se vám na mě líbí, nemýlím-li se."

Pak se omluví, vytáhne cigaretu zpoza ucha a zmizí ve dveřích.

„Moc si nevěřte, zas tak moc se mi nelíbíte," zavolám za ním.

Zpoza dveří vykoukne jeho hlava a Joe pronese: „No tak nemusíme být hned best friends forever."

Naoko se urazím: „A my jsme přátelé?"

Joe se zasměje: „To byl jen návrh. Vy ženy chcete mít přece vždycky jasno v tom, kým pro vás daný muž je. Pokud nevíte, na čem jste, musíte se o tom radit s kamarádkami."

Pokrčím rameny a kapituluji: „Asi o dívkách a ženách opravdu něco málo víte."

Joe se zatváří vítězoslavně a dodá: „No to bych řekl."

„Tak co navrhujete? Jsem příliš unavená na to, abych přišla na definici vztahu mezi námi. A navíc tu nemám k ruce svou nejlepší kamarádku," rýpnu si.

„Tak si to shrneme: nabízí se tři možnosti."

„Povídejte!" Reaguju s nepatrným zájmem.

„Vypařím se z vašeho života stejně tak, jak jsem se v něm objevil."

Zakroutím hlavou na nesouhlas. „Co tam máte dál?"

Usměje se svým křivým úsměvem, viditelně pobaven a rozpovídá se
o následujícím návrhu. „Pozvu vás párkrát na rande, vy se do mě bláznivě zamilujete, a pokud vám nezlomím srdce, tak si vás vezmu za ženu."

Nemůžu se ubránit pocitu, že si ze mě jen tak utahuje. „Ale?"

„Láskou mého života je Kissy."

„Chápu. To mi nevadí. Stejně jste pro mě moc zkaženej."

Tentokrát už Joe vyprskne smíchy. „Jsem rád, že se shodneme."

„Tak já jsem pro vás moc zkažená?" Urazím se.

„Nikoliv. Obdivuju, jakou máte nad sebou kontrolu. Nad svým chováním
a způsobem, jakým se vyjadřujete. A taky jste odvážná."

„Mýlíte se. Jsem strašpytel."

„Strašpytel, který mě navštívil uprostřed noci v práci."

Usměju se: „Tak trochu neplánovaně."

„Na tom přece nesejde. Vlastně bych vám měl poděkovat za to, že jste se tu objevila. Díky vaší zvědavosti a vytrvalosti jsem se konečně někomu se svým životním příběhem svěřil."

Užasnu nad jeho přiznáním: „Opravdu nikomu?"

„Ne."

„Proč tedy mě?"

„Protože jsem možná celou tu dobu čekal na moment, až mi po zavíračce přijde do vinárny krásná mladá holka, na první pohled nezkažená jistou společenskou spodinou."

Zaculím se a pak laškovně pronesu: „Taky jste pro mě zajímavej. Jó, jsem anděl, ale... možná, né, tak docela."

Joe se zatváří šibalsky a vrací úder: „Definujte anděla."

Zachumlám se do deky ještě víc a ospale zívnu: „Mám pocit, že jste si chtěl jít zakouřit..."