A vy jste ..?

2. Kapitola

,,Miluju tě", řekl mi na nádraží svírajíc mě v pevném objetí. I když jsem od něj ty slova slyšela už milionkrát, tentokrát jsem je opravdu potřebovala slyšet.
,,Já tebe taky," zašeptala jsem.

I když jsme náš vztah postavili na komunikaci přes Skype - nejpraktičtější moderní vymoženosti pro vztahy na dálku - poslední dva měsíce to dost drhlo. Vztah i ta komunikace. I když jsem chápala, že z informace, že si pojedu plnit svůj sen coby aupair ve Španělsku, na místo trávení dvou měsíců prázdnin u nich doma, nebyl úplně nadšený, mrzelo mě, že se ke mně před odjezdem choval chladně. Při rozloučení jsem měla dokonce pocit, že je rád, že bude mít dva měsíce "volno".

Takže, když mi teď místo pozdravu ujistil o svých citech ke mně, nemohla jsem být šťastnější.

Ticho před bouří nechce slyšet nikdo, obvzlášť to nepopiratelné. Ani já, čtenářko.

...

,,...a takovouhle motorku by si chtěla pořídit," přeruší mé vyprávění o španělských tapas.

,,O kom mluvíš?" snažím se znít klidně.

,,O kámoše přece," odpoví tónem, jako by to přece bylo naprosto jasné. A pak se na jeho tváři rozlije úsměv. Zřejmý. A kdysi...tak známý.

,,Odkdy máš tolik kamarádek?" pokusím se zastavit mračna, která se nad námi začínají shlukovat .

,,Vždyť pořád mluvím o té jedné."

,,Aha..."

A zatímco se uvnitř mé mysli spustí pomyslné krupobití, oblohu nad námi protne blesk.

...

,,Nudím se," řekne a odloží mobil, na kterém právě dohrál několikátou hru, aniž by se mnou za celou tu dobu promluvil.

,,Nemůžu za to, že prší, a tím pádem zrušili koncert, na který jsme se těšili," reaguju dotčeně a zkouším ignorovat ty tři metry prostoru mého pokoje, které nás oddělují.

Kéž bych se tak mohla přemístit zpátky do Španělska! K rodince, která mě přijala jako člena rodiny. K třem dětem a jejich dvěma rodičům, díky nimž jsem se cítila jako úžasný člověk.

Když jsem se vracela zpátky do Česka, těšila jsem se na svou rodinu, ale nejvíc jsem si v letadle přehrávala v hlavě setkání s ním. Důvodem, proč jsem si koupila letenku s dřívějším datem odletu, byl můj stesk po něm. Po společném usínání. Po jeho dotycích.

Touha, která byla očividně jednostranná.

,,Myslím, že bychom si měli dát pauzu," vysloví kletbu všech (ne)fungujících vztahů a mě v tu chvíli dojdou všechna slova.

...

,,Myslím, že bys mu na to měla kývnout," říká s mobilem v ruce o hodinu později Marika.

Marika je moje nejlepší kamarádka. Má mě ráda, já ji taky, ale nutno přiznat, že na vztahy máme každá úplně jiný pohled.

,,To nemůžeš myslet vážně," bráním svůj vztah. Nebo alespoň to, co z něj zbylo.

,,Vypadá to, že on už si pauzu naplánoval před několika týdny," řekne fakticky a ukáže mi stránku, kterou tak skenovala pohledem.

Objeví se tam jeho profil.

Na seznamce.

Pod fotkou, stejnou, která tenkrát zaujala mě, svítí nápis: ,,Jsem single. Hledám kamarádství, možná i něco víc."

...

Když se vrátím toho večera domů, jeho věci jsou pryč. Sice jsem si nedokázala představit, jak se mu po lži - že nikoho nemá, podívám do očí, ale tohle už je trošku moc.

Najednou na rameni ucítím něčí ruku.

Máma. A za ní táta.

,,Změnil se," říká, a i když by mohla dodat ,říkala jsem ti to', mlčí. Jsem za to ráda.

,,Roztrhnu ho jako hada, jestli ti ublížil," dodává ochranitelsky jediný muž, kterému můžu momentálně důvěřovat.

,,Až o tom budeš chtít mluvit..," řekne s láskou v hlase mamka a odmlčí se.

,,...přijdu. Teď ale musím zjistit, co se s námi stalo. Ale díky, vám oběma," řeknu přes knedlík v krku a sáhnu po klice, abych čas mluvení symbolicky přibrzdila.

V tu chvíli však vběhne do pokoje moje malá ségra v šatech víly a zatahá mě za ruku.

,,Pojď tancovat, pojď!"

Stázinka je adoptovaná, ale tancování milujeme obě stejně. A tak zapínám na mobilu Dádu Patrasovou (ano, ujíždí na tom, co kdysi já) a chytám svou malou tanečnici za ruce.

Průzkum pocitů musí chvíli počkat. Jeho respondentka si momentálně užívá pocit, že se na ni, přece jen, někdo takhle moc těšil.