A vy jste ..?

Epilog

Opravdu, Joe?!

Tvá fotka s cigaretou za uchem mě fakt dostala. Skoro bych i řekla, že v tom máš prsty! A pokud ne, tvůj otec musí mít podobně extravagantní smysl pro humor jako ty. Říkám si, že je škoda, že náš pošťák neporušil poštovní tajemství a neprohlídl si ono smuteční parte, které k nám do Česka přišlo ze země za Pacifikem. Na jeho místě bych si takový dopis nechala
a ukazovala bych jej kolegům coby raritu, která se mi dostala do rukou. Připravil se o vtipnou historku, se kterou by si vystačil na několik dalších let. On je však člověk na svém místě a poštovní tajemství je pro něj svaté.

Škoda. Svým poctivým chováním mi odepřel sladký pocit nevědomosti.

Nebo je to tak lepší...? Co myslíš, Joe?

A teď vážně: Zítra se máme sejít. Mám to napsané v esemesce v mobilu, který nosím pořád u sebe. Od včerejška u sebe nosím i fotku chlápka se sexy úsměvem. S úsměvem, který by člověk čekal všude jinde, než na smutečním parte.

Takže..., něco mi říká, že naši zítřejší schůzku nestihneš. Píšu záměrně "nestihneš", protože já na ni půjdu. Když totiž někdo nepřijde na schůzku, neznamená to, že je nutně mrtvý. Může to znamenat i to, že mu třeba uletělo letadlo a vybil se mu mobil. Přijdu tam ve čtyři, přesně tak, jak jsme byli domluvení. Ty budeš mít "jakože" zpoždění a já sama sobě namluvím, že to není jen jako, ale že ti to letadlo uletělo doopravdy. Udělám to přesně tak, protože to tak chci a potřebuju. Protože jsem ještě stále ve fázi popírání. Je totiž snesitelnější než ty, co budou následovat. Po několika minutách čekání půjdu do parku na tvoje místo, kde se na tebe budu zlobit za to, že ti dochvilnost stále nic neříká.

Pak si budu číst Malého prince. Knihu, která se mi v dětství moc nelíbila. Ale to neznamená, že zítra ji nemůžu vnímat jinak. Mám pocit, že mi naše setkání změnilo pohled na svět, tak jako se doposud nepodařilo ničemu.

Třeba mi dá pan Exupéry odpovědi na mé otázky.

Možná i na tu, proč si mladí lidé berou život.

Ano, mířím přesně tam, kam si myslíš.

(Pohádky o nehodě si nech, prosím, pro ostatní, Joe!)

Nevím, jestli existuje nebe či peklo nebo něco jiného. Vím, že tys na nic takového nevěřil. Říkávals, že jediný „anděl", který tě přijmul v celé tvé dekadentní kráse, jsem byla já. Pamatuješ, jak jsem ti řekla, že jsi pro mě moc zkaženej? Nenapadl mě moudřejší způsob, jak ti říct, že si mě nemáš nárokovat. Prostě..., že nic nebude. Bála jsem se neznámého. Kéž bych ti mohla říct, že víc než „zkaženej" si byl fascinující, milý, zajímavý... Jediným pohledem a úsměvem si dokázal říct víc než kdokoliv jiný. Za jediný večer.

Sakra, Joe! Proč si jen musel řídit jak šílenec? Až přijmu tvou smrt jako neodvratný fakt, budeš mi chybět. Hrozně moc...

Jsi s ní? S Kissy? Chci věřit tomu, že jsi zase šťastný.

Protože já...totiž...já možná budu. Zítra večer jdu na rande. S ním. 

PS. Ano, tykám ti, protože i pouhá vzpomínka na naše vykání tak bolí...

PPS. Nikdy tě nepřijmu jako bráchu Filipa. (Byl) jsi prostě „jen" JOE. A vždycky