A vy jste ..?

1. Kapitola

Prej že navždycky spolu! Kolikrát mluvil o společné budoucnosti, dětech
a šťastném manželství! Brzy na své sliby zapomněl! Skutečnost, že jsem dva letní měsíce trávila pracovně v zahraničí, měla všem těm, kteří v náš vztah nevěřili, dokázat, že není nad čím pochybovat. Ale...

Jen si to představ: má to být krásné shledání po dvou měsících odloučení, ale žádná červená knihovna se nekoná. A pokud ano, tak jsi maximálně tak jedna z čtenářek dramatu, kterému jsi ještě nedávno psala scénář ty sama. Tvůj příběh má teď totiž pevně v rukou ona. Jeho nejlepší kamarádka. Teda, alespoň dle jeho slov. Ty sama ji vnímáš jako holku, která celou dobu jen čekala
na svou příležitost. V jeho životě byla vždycky. Dřív než se mu ze svých citů vyznala, však potkal tebe, a zamiloval se. A to se neodpouští! Zatímco ty jsi letní vánek, ona je vichřice - čeká až "vyklidíš prostor" a pak nemilosrdně smete všechno, co jsi ty tak dlouho budovala.

Když se vrátíš z ciziny, vidíš ji všude. Na fotkách ze společných výletů, z oslav narozenin i z rodinné sešlosti. Ty má zveřejněné na sociálních sítích od Facebooku až po Instagram. Na drtivé většině z nich stojí po jeho boku, tam, kde má být tvoje místo. Je ti víc než jasné, že chce, aby si všichni jeho přátelé mysleli, že k němu patří. Že už je její!

Myslíš si, že hůř už být nemůže, ale pleteš se. Nastanou situace, kdy začneš rozdělovat chvíle na ty kdy "je online" a na ty kdy "se můžeš zase volně nadechnout". S každým zvukem nově příchozí zprávy ozývající se z jeho mobilu či počítače, tě zavalí vlna úzkosti. Pokoušíš se s tím bojovat: chodíš běhat, čteš si, snažíš se sama rozptýlit ve společnosti jeho mladších sourozenců, ale nepomáhá ti nic. Když se s knedlíkem v krku zeptáš jeho mámy, jestli tě její syn stále ještě miluje, tváří se neurčitě a v očích se jí zračí lítost. Pak ho začneš nenávidět - ten pocit nejistoty, který je najednou silnější než cokoliv, co jsi se svým přítelem do té doby zažila.

A když si myslíš, že už ta holka nemůže být vlezlejší, tak přitvrdí. Třeba o půl druhé ráno, když mu zapípá esemeska a o dvě hodiny později, když mu zazvoní mobil. A co je nejhorší - ty prostě víš, že on to zvedne. Tobě v tu chvíli řekne, ať klidně spíš dál a popřeje ti sladké sny. Ale copak to jde? Copak můžeš jen tak spát, zatímco ti ho ona krůček po krůčku krade? Copak tvůj milý nechápe, že opravdu nežárlíš bezdůvodně? Musí mu být přece jasné, že neusneš. A taky to, že je ti proti srsti skutečnost, že s ním ta holka potřebuje řešit svoje problémy ve čtyři hodiny ráno! Navíc, když je ti jasné, že ona moc dobře ví, že jsi s ním právě v tu chvíli ty. A právě v ten vypjatý moment si konečně přiznáš, že mu volá právě proto! Důvodem její sklíčenosti totiž není nic jiného než její žárlivost vůči tobě. A ač se tomu snaží bránit, v hlavě jí v tu chvíli běží scénář něžností, které spolu právě asi děláte. Ničí ji představa, jak se ho dotýkáš. Víš, že tebe ani váš vztah nebude nikdy respektovat, protože jsi jí "ukradla" dva roky potenciálního štěstí. Pro patnáctiletou holku znamenají dva roky skoro sedminu života a polovinu času stráveného na druhém stupni základní školy. A celou tu dobu s ním mohla chodit, kdyby si tenkrát neodpověděla na tu jeho zprávu
na seznamce.

Poté, co si v duchu vynadáš za to, že zase přemýšlíš až moc empaticky, si, ač nerada, připustíš fakt, že dokud jedna z vás neustoupí, tvé trápení bude nadále pokračovat. A je ti víc než jasné, že ona se jen tak nevzdá...

Láska má být nejkrásnější pocit na světě. Tak proč tak bolí, čtenářko? Proč?!