A vy jste ..?

5. Kapitola

„Never mind I'll find someone like you

I wish nothing but the best for you too"

Z úst mé oblíbené Adele zní všechno tak jednoduše. Zpívá, že si najde někoho jako je on a že jemu přeje jen to nejlepší.

Já vím, že se v dohledné době s žádných mužem seznamovat nechci. To, že on mě vyměnil za jinou, už je bohužel jasné A jestli mu přeju jen to nejlepší? Asi ano. Je ale to "nejlepší" pro něj vztah s ní? Vztah s holkou, která nepřeje štěstí jiným?

Nesnáším ji. Možná bych měla nenávidět i jeho, ale nedokážu to. Sakra! Všechno by pak bylo o tolik jednodušší!

Zrovna dnes, když potřebuju být sama, je kupé plné lidí. Snažím se své emoce kontrolovat, protože hrozně nerada brečím před svými blízkými, natož před cizími lidmi. Pak ale stejně ucítím v pravém oku slzu. A pak další. Než se rozbrečím docela, uteču zvědavým pohledům do vedlejšího prázdného kupé
a dám svým emocím volný průběh.

V hlavě mi zní jedna jediná věta: „Měli jsme se spolu moc fajn."

Že prý fajn. Tss... my dva jsme se spolu měli úžasně!!! Který člověk vymění "úžasné" za "fajn"?!

On.

Podívám se na přívěšek ve tvaru srdíčka, který se pohupuje na mých klíčích, silou jej utrhnu a vyhodím z otevřeného okna ven. Kéž bych tímto gestem mohla vymazat ze vzpomínek den, kdy jsem se do něj zamilovala!

Ucítím, jak vlak nabírá na rychlosti a při pohledu z okna zjistím, že zapadá slunce. S pohledem upřeným na červánky, které se rozběhnou po obloze, se pokouším zklidnit dech a dát si dohromady všechny své myšlenky. Nebo spíš, zkouším myslet na nic. Místo „nic" však cítím jen nepopsatelnou prázdnotu. Po chvíli mě přepadne únava, a tak zavírám oči a nechávám se ukolébat drkocáním vlaku, s nadějí, že alespoň na chvíli uteču do světa snů.

Ne, neříkej to, prosím.

Nechci slyšet slova lítosti a nemám zájem o plán „sladké pomsty". Možná, že už sis někdy prošla rozchodem, ale určitě nevíš, jak přesně se teď cítím. Vždyť ani já se sama v sobě nevyznám.

Může člověk milovat někoho, kdo mu tak ublížil?

Čtenářko?

Díky.

Za tvé mlčení.