A vy jste ..?

První vločka (O dva roky později)

„Zahoď to. Je sedm ráno, víc ne," řekne Adrian rozespale a přitáhne si mě k sobě.

„Co třeba, dobré ráno, Adinko?" rýpnu si, ale pak si stejně propletu si své prsty s jeho a pokračuju v ranním tulení.

Vyzvánění po chvíli přestane, ale nahradí ho pípání esemesek.

„Měla bys říct Marice, ať si konečně najde chlapa, který s ní bude trávit i víkendy. Tohle už fakt nedávám."

Nakonec se však pro mobil stejně natáhnu a přečtu si poslední zprávu od Mariky: „Sedmého si nic neplánujte! Jo, vím, že máte výročí, ale na benefičním plese to bude taky hezký."

„Tak prý máme oslavit výročí na benefičním plese," oznámím překvapeně Adrimu.

„To určitě ne. Sedmého jedeme přece
na wellness," odmítá Maričinu pozvánku na ples.

„Ač mě velice těší, že už si celý týden, pamatuješ, kdys mi dal před pěti lety první pusu, hned bych to nezavrhovala. Už dlouho jsme si spolu nezatancovali," nedám se jen tak odbýt.

Něco mi na tom ale pořád nehraje. Maričin přítel netancuje, nesnáší to.
A tohle rozhodně zní jako pozvánka
na dvojité rande.

A tak i přes Adriho zklamaný pohled beru telefon opět do ruky a vytáčím Maričino číslo.

„Věděla jsi, že existujou naprosto úžasné vánoční bodýčka se sobama? Takové malinké a roztomilé. Asi bych si na tom e-shopu měla založit účet. Raději."

„Cože? Něco mi tady uniká?"

Marika se na druhé straně začne šíleně chichotat a pak ze sebe vysouká, že teď nemůže moc mluvit.

„Jak jako, že nemůžeš mluvit? Právě jsi mi řekla, že se chceš zalogovat na stránku s oblečením pro miminka! Přece tvůj chlap nechce děti, ne?"

Nebo snad...?"

Jak na kamarádce, čtenářko, poznáš, že je těhotná?

„Vyměnila jsem ho," usmívá se Marika do telefonu. „A jsem zamilovaná. Fakt moc."

Wow. Takže nový chlap.

Jo, já vím, těhotenství to nevylučuje.

„Kdo to je?" neudržím svou zvědavost.

„Všechno ti řeknu sedmého. Ten benefiční ples pořádá on," a típne to.

....

Je tu hezky jako tenkrát. Vůbec se nedivím, že olomoucké vánoční trhy patří mezi nejoblíbenější v republice. Zrekonstruovaná radnice je krásně nasvícená, z dřevěných stánků voní svařáky, perníčky, sýry a klobásy. Nejvíc mě zaujmou ty s různými handmade výrobky. Taky mám radost
z usmívajících se prodejců, kteří tady před rokem být nemohli. Z malého pódia se ozývá ikonická píseň „Happy Christmas" v podání dětského pěveckého sboru z místní Zušky a k ještě slavnostnější atmosféře už chybí jen bílá pokrývka. Na tu se, tady na Hané, těšívají místní snad ještě víc, než u nás v Beskydech.
Jojo, už to tak bude. Za posledních pět let se pár věcí změnilo.

Bydlíme s Adrianem spolu ve vlastním bytě a oba pracujeme. Já učím na místní základce francouzštinu a moc mě to baví. Adrian dělá práci svých snů, pracuje ve firmě, která vyvíjí moderní technologie.

Naše páté výročí jsme měli trávit v místním rodinném pensionu, který jeho majitelé vybudovali z bývalé hájenky uprostřed valašských lesů. Měla to být ta pravá romantika.