A vy jste ..?

14. Kapitola

Otevírám těžké dřevěné dveře. Už podruhé. Tentokrát však beze stopy strachu. Cítím spíš jistou nervozitu, zda mě tady uvidí rád.

Než se stačím v tlumeném světle rozkoukat, uslyším známý hlas.

„Opravdu nevím, kdo to mohl tentokrát být. Řekl jsem vám to snad tisíckrát. Teda, jeden tip mám, ale to byste musel...," větu nedořekne.

'Lou..." pozdraví a dá mi rychlou pusu na rty.

„Nečekal jsem vás."

No, já zase nečekala tu pusu.

,Nečekala, ale chtělas ji.'

Něco takového mi jistě řekne Marika, až jí to povím. JESTLI jí to povím. Znám ji jako své boty a ona zase mě. Zase by mi začala vnukovat tu myšlenku... ,ale já...nikdy jsem se nikomu jen tak nedala. Otupěle. Bez citů. Marika je v tomto jiná. Říká, že sex je sex. S láskou či bez lásky. Ne, že by partnera nechtěla, ale má smůlu na muže v komplikované životní situaci. Nebo taky na sraby. Tak jim zase říkám já. Chlápkům, kteří mají strach mít po boku emancipovanou krásnou inteligentní studentku, jejíž lásku by si museli zasloužit.

Joe není srab. On jen není...není to muž pro mě. Naše dílky puzzle do sebe nezapadají. Nejsem Kissy a už vůbec nejsem JAKO Kissy.

Říkáš si, proč jsem teda tady? V předsíni vinárny? Třeba proto, že chci zjistit, jak je to s tou mezilidskou chemií. A pokud jsi ty, má milá čtenářko, došla v mém příběhu až sem, zajímá tě to rozhodně taky. No ne?

"Dlouho jsme se neviděli. Chtěla jsem..."
když se na mě podívá svým zkoumavým pohledem, nějak mi dojdou slova.

"Vidět. Vás. V akci. Teda...jako...v práci. Jsem váš host. Jako každý jiný. Aby bylo jasno," drmolím jedno přes druhé a snažím se zastavit červeň, která se mi valí do tváří.

"Jste rozkošná, když jste nervózní. Červené nebo bílé?" nabídne mi víno.

"Zapomněl jste na rosé, Joe" poškádlím ho.

"Jistě, co si mademoissele přeje," dodá, pohledem projede moje křivky a usadí mě do křesla. Tak, abych měla výhled na celou místnost. Tak, aby on mohl pohodlně pozorovat ze svého místa u baru on mě.

Svou práci dělá dobře. Komunikuje s hosty tak přirozeně, jako kdyby se ve vinárně přímo narodil. Je pozorný, ale nezdržuje se u stolků příliš dlouho. A vyzná se.

Hmm...v čem ještě se ještě takhle dobře vyzná???

Zrovna když zvednu pohled od svých skript (Ano, vzala jsem si s sebou učení. A ano, bylo bláhové si myslet, že bych se dokázala soustředit na francouzštinu víc než na sexy Kanaďana na place) vyšle ke mně svůj křivý úsměv.

Je rád, že jsem ho překvapila.

A tu energii mezi námi vnímá taky.