Jsou dvě hodiny ráno a já právě dokončuji povídku. Tu o nás. Hlavní roli v ní hrajou Joe a Lou. Svá pravá jména navzájem stejně neznáme. Uvědomím si, jak mi to naše vykání chybí. Jak atraktivně vlastně celou dobu působilo. Pravdou je, že ani při oné noci jsme si nepotykali. Prostě to tak nějak nebylo potřeba. Určitá zvláštní úcta prohlubovala sílu důvěry a intimity mezi námi.
„Marika" Zasvítí mi na mobilu. Světlo následuje zvuk vyzváněcího tónu.
Natáhnu se pro něj a přijmu hovor.
„Ráno se okamžitě seber a jeď prvním vlakem za ním!" Vyhrkne na mě kamarádka bez pozdravu. „Joe si dal tu práci, že psal přes Facebook mým přátelům, aby si na mě sehnal telefonní číslo."
„Ale proč by to dělal? A jak vůbec zná tvoje jméno?" Nechápu.
„Asi ses někdy prořekla. Ale to je teď jedno. Spíš nechápu to, že ho stále tak zarytě ignoruješ. Napadlo tě vůbec, že se tě snaží zkontaktovat třeba proto, že má pro tebe důležitou novinku?"
Pořád mi to přijde až moc crazy, a tak si chci účel jeho počínání v klidu ujasnit: „A co mi chce oznámit, že tě kvůli tomu otravuje uprostřed noci?"
Slyším, jak se Marika na konci telefonu zhluboka nadechne: „Joe dnes v deset večer letí do Kanady."
Lehce zpozorním. „Je dobře, že letí za otcem. Tu věc mi může povědět, až se vrátí. Nejsem ještě připravená ho potkat."
„Tak to leda, že by sis udělala výlet za oceán!" Odvětí Marika ironicky.
„Cože?" Nechápu.
„Zatímco jsi hrála hru „Joe neexistuje" se tvůj „existující" Joe rozhodl, že se vrátí zpátky domů. Do Kanady."
Zalapám po dechu a ruka s telefonem mi skoro bezvládně klesne na pokrývku.
„Sis? Jsi tam?" Ozve se z telefonu po chvíli mého mlčení.
„Jo..." Zašeptám.
„Vykašli se na své sebestředné superego a jeď se s ním rozloučit. Prosím..." Řekne už mírnějším tónem.
„Dobře. Dobrou noc! A děkuju, Mari." Poděkuju a rozloučím se s kamarádkou, která mě nikdy nenechala ve štychu. Ostatně, to dokázala i dnes v noci.
Vím víc než cokoliv jiného, že ho nemůžu nechat odjet bez rozloučení. Ani bez odpovědí. Ale radši k němu budu upřímná, než aby mi zmizel ze života
s domněnkou, že jsem povrchní nána, která s ním po celou tu dobu jen hrála své hry. Neříkám, že jsem připravená mu dát všechny odpovědi, ale nějaké vysvětlení mého mlčení mu dlužím.
ČTEŠ
A vy jste ..?
Fiksi UmumCo všechno se může stát, když se dvacetiletá studentka francouzštiny ocitne před velkými starými dřevěnými dveřmi? Ještě včera byla zapřísáhlou romantičkou se zdravým sebevědomím, jenže teď má v hlavě jen nevěru člověka, který jí sliboval společnou...
