Za zdí myšlenek (Čkm na Korekturu)

5)

Lewis udělal nějaký salát z těstovin a omáčkou, nandal misku Kyleovi, sobě zabalil na cestu a se stále rudými tvářemi odešel do práce. Celý den moc nevnímal co mu kdo říká, nijak nebral koncept toho co jeho pacienty trápí, jelikož si sám připadal jako jedna velká Pandořina skříňka.

Proto po práci nešel domů za svým nechtěným hostem, ale do baru. Při sedmém panáku něčeho tvrdého se naskytl problém, jelikož měl za celý den, jen misku salátu a tyčinku z automatu. Alkohol na něho působil už při druhé dávce.

Všechno se mu motalo a zapomnění bylo silnější, než původně chtěl, když se mu mysl na pár minut vyjasnila na rty se mu tiskl nějaký muž. Nebyl žádná modelová krása, ale ošklivým ho taky nemohl popsat.

 Ani netušil, že spolupracuje a dravé polibky mu s radostí oplácí, jelikož si jednu chvíli pamatoval modré oči a druhou zase peřiny. Netušil jak se ráno ocitl v cizí posteli nahý.

 Unaveně si promnul oči a po krátkém panickém záchvatu, kdy netušil kde je a co se děje, se vyhrabal z postele, aby natáhl na sebe svoje boxerky a triko. Vydal se na průzkum po bytu, přičemž zjistil, že je někdo v koupelně. Než se nadál proud vody se zastavil a modrooký vyšel z koupelny, blond vlasy se mu lepily na čelo a po svalnatém hrudníku stékala pořád voda.

„Dobré ráno....jak se spalo?" zeptal se mile podmanivým hlasem a Lewise obešel, ten překvapeně zamrkal, když mu do nosu udeřila povědomá vůně, v té chvíli se mu vybavila velmi mlhavá vzpomínka. Seděl za barem a pracně do sebe lil panáka, když si muž přisedl a objednal rovnou další dvě skleničky.

 Lewis si pamatoval, že se s ním dal do řeči, jak se mu lepí na rty, a jak ze sebe dravě strhávají oblečení. Překvapeně vydechl a promnul si pobledlou tvář, žaludek se mu zvedal docela rychle, ocenil proto, že je koupelna prázdná a on může několika rychlými kroky na záchod.

Když se mu trochu ulevilo, zaznamenal vedle sebe skleničku vody a prášek, onen muž klečel vedle něho a lehce ho hladil po zádech. „To nic....nevypil si toho včera málo." Lewis se děkovně usmál a prášek na hlavu do sebe hodil. „Je to lepší?" Zeptal se mile muž, Lewis jen lehce kývl a trochu se od záchodu odtáhl. 

„Já....promiň...mám příšerný okno....nemohl by si mi říct kdo si?" Hlesl Lewis a trochu zrudl, bylo mu blbé se ptát na jméno až teď, když bylo jasné, že mezi nimi něco bylo. Blonďák se zasmál a narovnal se. „Jsem Zane...potkali jsme se včera v baru." Lewis lehce zakýval hlavou, že rozumí a vyhrabal se na nohy taky.

„Co něco k jídlu? Ať se ti srovná žaludek?" Navrhl Zane a vydal se z koupelny pryč. „Jo proč ne.." Špitl za ním tiše Lewis a rozešel se za blonďákem, až teď si uvědomoval nepříjemnou chvilkovou bolest v pozadí, nemusel se ptát nebo dvakrát hádat proč to bolí. 

Usedl v kuchyni za stůl a zhluboka se nadechl, prášek sice zabíral, ale zle mu bylo pořád. „Moc pít neumíš že?" Zeptal se s lehkým smíchem Zane, Lewis zavrtěl hlavou a zrudl. „Já....nevím co mám upřímně říct...skoro nic si nepamatuji a....vůbec tě neznám, přitom sme spolu spali a...." Začal lehce panikařit, netušil jak se mu omluvit, a slušně mu říct, že to byl všechno jeden velký omyl. 

Jenže než se odvážil pokračovat dvě silné paže mu přistáli na ramenou, začali lehce masírovat ztuhlá ramena a rozlívat tak pocit slasti po celých zádech. 

„Já to chápu....byla to chyba...i tak by sis mohla na chvíli odpočinout.....co si mi včera říkal nemáš to lehké." V Lewisovi zatrnulo. 

Co všechno Zane ví? 

Řekl mu snad o Kylovi?

 Zane poznal co se brunetovi honí hlavou a naklonil se mu přes rameno.

„Vím o tom vězni..."