Za zdí myšlenek (Čkm na Korekturu)

15)

Lewis se na něho otočil a sklopil oči. „Protože.....se bojím." Zašeptal rozklepaně. Kyle pozvedl nechápavě obočí a protočil oči. „Fajn....tak si dneska lehni ke mě...přísahám, že nic neudělám." Řekl ležérně a nechal ho odejít. Lewis si dal načas, než se dveře pokoje otevřeli a on nevešel dovnitř, zchodil ze sebe triko a lehl si na kraj postele co nejdál od Kyla.

Ten se jen posměšně usmál a zavřel oči, Lewis měl očividně jiný názor na ticho v místnosti. „Kyle?" Šeptl potichu a čekal na známku vnímání. Když se mu dostavila v tichém zamrčení zhluboka se nadechl a pevně sevřel víčka k sobě. „Proč si zabil ty dva lidi?" Hlesl potichu a ztěžka polkl, připravoval se na tuhle otázku několik minut, než se mu povedlo najít odvahu a správná slova. 

„To tě nemusí zajímat Lewisi...život jim to nevrátí." Odpověděl mu chladně Kyle a uvelebil se pohodlněji, aby ho rána nebolela. „Ale zajímá....rád bych věděl proč umřeli a proč sem málem umřel já...Proč si to co si a pro-" Kyle se i přes bolest ohnal a pevně sevřel Lewisovi krk.

„Říkám ti, že tě to nemusí zajímat....tak drž hubu a spi." Zavrčel a roztřesený krk pustil. Lewis se schoulil do klubíčka a zkusil zastavit třas celého těla, který mu způsobovala panika a šok. Začínal až moc pochybovat o svých činech, jakoby ucítil bolavé uvědomění, že skrývá zločince zcela dobrovolně, někdy opravdu žasl nad svým vedením.

Kyle se mohl sotva pohnout, a on se ho stejně bál a dělal vše co mu řekl. Černovlásek si s těžkým zamrčením lehl zase zpátky do příjemnější polohy a promnul si kousek od místa rány, nebyl to moc chytrý tah, ale potřeboval Lewise umlčet. 

Cítil jak se vedle něho osoba třese a zamrzelo ho to, nechtěl aby se ho Lewis bál, jen ho potřeboval umlčet. 

Lehce natáhl ruku a položil jí roztřesenému tělu na dlaň, Lewis netušil proč to Kyle udělal, nevěděl že muž má jen potřebu se ujistit, že je tam s ním. Po chvíli se pokojem roznesl tichý spavý dech vyššího z mužů, Lewis ovšem nemohl spát, mozek ho pořád nutil myslet a přemýšlet.

Nakonec se mu usnul podařilo, jenže byl vzhůru dost brzo ráno. S povzdechem opatrně vymanil svou ruku s něžného Kylova sevření a odešel do obýváku. 

Dlouhou dobu civěl na telefon, pořád nevěděl jestli to má nebo nemá udělat, přemítal o všech variantách dokud neusnul, ale žádná se mu nezdála jako nejlepší řešení. 

Na jednu stranu mu Kylovo chovaní přišlo zvláštní, jako by se v něm odehrávalo něco co on sám nechápal. Na druhou stranu se ho bál, jelikož jak sám poznal Kyle je nevyzpytatelný a sám ukázal, že se nebojí Lewisovi ublížit.

 Netušil jak dlouho na onen telefon civí, ale hlavou mu to nepřestávalo šrotovat, nakonec s pevným sevřením víček polkl a hmátl po telefonu. 

„New Yorská policie jak můžu pomoci?"