Za zdí myšlenek (Čkm na Korekturu)

11)

„Zane? dneska musím k sobě do bytu...pro nějaké věci." oznámil Lewis svému příteli, který seděl v kuchyni, a cosi dělal v papírech. Jen co ale slyšel kam se chce jeho láska jet, hned se zvedl a přešel k němu. 

„To nemyslíš vážně Lewi? Proč bys to dělal?" Zeptal se lehce vyčítavým tonem a zastavil několik kroků před ním. „Potřebuji nějaké věci, bez kterých se už neobejdu." Zašeptal Lewis provinile a sklopil hlavu, kolem jeho těla se ovinuli pevné paže a natiskli si ho na hruď.

„Pojedu s tebou....a žádné námitky snad sis nemyslel, že tě nechám jen tak odejít?" Řekl, když se Lewis nadechoval k protestu. 

Brunet poslušně zmlkl a kývl, bylo mu jasné, že nemá cenu se se Zanem hádat. V autě bylo docela ticho, Lewis raději nic neříkal pro své vlastní dobro a Zane neměl potřebu začínat konverzaci.

Po chvíli to přece jen blonďák s tichem vzdal. „Lewisi doufám, že víš co děláš....jelikož já nebudu váhat, abych ho sebral." Brunet se na něho nechápavě podíval a pootevřel v němé otázce své ústa. Věděl, že dělá Zane u policie, ale nechápal proč by to dělal, když dal slib. „Moje jednotka po něm pátrá už takovou dobu....snažil jsem se najít jiný způsob jak dosvědčit, že je v tvém bytě, aniž by to byl důkaz od tebe....nechci aby ti ublížil." Šeptl Zane posmutněle a zaparkoval před bytovkou. 

Lewis vystoupil a chytl Zana za ruce. „Děkuju....ani nevíš jak si toho vážím...tebe i toho co děláš." Šeptl a stáhl si ho ke svojí výšce, blonďák se usmál a za pas si ho vyhoupl do náruče, brunet se trochu lekl a s lehkým písknutím mu omotal nohy kolem těla. „Jsme na veřejnosti." Špitl brunet a zrudl, Zane se lehce zasmál a bez ostychu ho políbil.

Po chvíli se Lewis vymanil z něžného sevření druhého muže a postavil se na nohy. „Půjdeme? Ať to máme rychle z krku." Zane jen lehce kývl a vydal se první do útrob bytu.

Že něco není v pořádku si mohli všimnout, už u vchodu, jelikož bylo odemčeno, byt byl vzhůru nohama, všemožné poličky povyvracené ven, papíry leželi na zemi, místy tam bylo i nějaké sklo. Lewis nervózně polkl a trochu víc se na Zana natiskl. 

„Kyle? si tu někde?" zeptal se dostatečně nahlas, ale tak aby to nebylo moc nápadné. Jenže odpovědí mu bylo ticho, nikdo se neozval ani odnikud nevyšel. „Porozhlédneme se....drž se u mě kdyby něco."  řekl mu s vážným tonem hlasu Zane a rozešel se dál po bytě.

 Lewis cupital za ním a rozhlížel se po svém milovaném bytečku, který připomínal výbuch bomby. „Nikde nikdo není...všude je prázdno už delší dobu...Odhaduji si tvrdit, že Kyle opustil byt max týden po tom co si odešel za mnou." Shrnul to zamyšleně blonďák a promnul si bradu. 

„Co to znamená pro nás?" Hlesl nervózně Lewis, obávaje se z odpovědi, Zane na něho stočil svoje krásné oči a drobet se pousmál. „Neboj....nic se nemění...jestli že se neukázal po tolika měsících nechá nás....Já budu pokračovat v jeho hledání a ty se nějakým způsobem rozhodneš co ke mě přestěhuješ."