Za zdí myšlenek (Čkm na Korekturu)

17)

Jak Kyle sám řekl tak se i stalo, dostal natvrdo doživotí. Lewis sledoval zprávy, kde o něm nemluvili moc pravdivě. Policii popravdě řekl že ho schoval, jelikož se trochu bál, ale že Kyle nic neudělal, že mu nebyl až tak zlým společníkem, jenže ve zprávách žena mluvila o jeho psychickém posttraumatu, který si sebou ponese ještě dlouho. 

Neměl náladu to řešit a televizi vypnul, šel se umýt a zalehnout, musel si přiznat že se mu vůbec nelíbil tichý byt a vědomí, že nikde vedle v místnosti neoddechuje klidný černovlásek, co mu důvěřuje a ví že mu zachránil život. 

Musel se nad tím zase rozbrečet, pořád si připomínal ten pohled ublížení, který Kyle měl, když ho odváděli, pořád si ovšem říkal, že udělal správně, když modroočku nahlásil. Z polospánku ho vyrušilo tiché vrznutí dveří, vyvalil vyděšeně oči a chtěl se zvednout, jenže se mu do krku zabodla ledová jehla s jakousi látkou. Reagovala bohužel až moc rychle, a on se poroučel do temnoty, která mu nebyla dvakrát milá. 

Když se probral příšerně ho bolela hlava a zápěstí, proč se dozvěděl, když si oči trochu zvykli na tmu. Byl totiž železnými pouty přivázaný ke stěně, visel uprostřed místnosti bez trika, jen v kalhotek, ve kterých "usnul." 

Vyděšeně se rozhlédl, jen aby zjistil že masivní železné dveře má pevně zavřené za svými zády, snažil se uklidnit, i když netušil jak to udělat, bylo mu jasné že se jen tak někdo nedozví že je pryč, jelikož se blížili tiché svátky vánoc a on měl většinu sezení zrušených.

 Zane ho mohl postrádat max přes zprávy na které mu stejně většinou neodpovídal, věděl že za ním občas chodí a snaží se ho kontrolovat, tak aby o tom nevěděl. Jenže Lewis si vždycky všiml postavy dole na chodníku s pohledem ustaraně zvedlým k jeho oknu. 

Když ucítil mokré tváře, překvapeně zamrkal. přišlo mu až směšné že se o něho pořád někdo bojí, i když toho posral už u tolika lidí. „Ty si vážně zvláštní osoba..." Ozvalo se za ním zaujatým hlasem a donutilo tak Lewise sebou trhnout. „-Cco?" Špitl nejistě a zvedl pohled k muži, který nevypadal o nim moc starší jak on.

 Čekal spíš Kyla, ale odhadoval že to bude nějaký jeho kumpán. „Říkám že si fakt zvláštní osoba....Svým způsobem si strašně zabedněnej...On tě chrání, kvůli tobě málem umře a promarní poslední možnost s námi žít za dobře....a ty na něho stejně zavoláš cajty.....Jak to děláš Coulsne?" Zeptal se a pobaveně se zašklebil nad Lewisovou nechápavostí. 

„Já....to asi nechápu..." Zašeptal stále mimo. Kyle ho chránil? „Jak..." Zeptal se spíš sebe, než muže a sklopil oči k zemi. „Tak že pobodal....udělal to kvůli nám...doufal že nás ošálí a dokáže nám že pro něho nic neznamenáš.....trotl...Zamiloval se a teď za to budeš trpět ty...Hlavně si to neber osobně...jen potřebuju obrázek na titulní stránku." Řekl nezaujatě a ušklíbl se. Lewis ani nestihl zpracovat co se dozvěděl, když mu přes záda přejel bič s nějakým vyztuženým provazem, slzy se mu nahrnuli do očí a předem se tak nějak smířil s tím, že to není poslední rána kterou schytal.