Za zdí myšlenek (Čkm na Korekturu)

10)

Lewis mu neodpověděl na otázku, celou cestu mlčel a bolavě si mnul bok. Zane ho před svým bytem vzal co nejopatrněji do náruče a odnesl ho dovnitř, netušil co se děje, ale pochopil, že ho něco bolí. 

„No tak Lewisi..." Šeptl starostlivě a opatrně mu položil na tvář ruku. Menší z mužů sklopil pohled ke svému boku a trochu vyhrnul tričko. „Bodl mě.....ale zároveň mi to i ošetřil." Zašeptal se skoro slyšitelným vzlykem. Zane se podíval na ošetřenou ránu, začínající protékat krví, a naštvaně se zamračil. „Musíš to říct policii....pořád ho hledají...Lewisi víš ty vůbec co je to za člověka?!" Zeptal se rozčíleně a narovnal se jako pravítko, Lewis ač nerad musel uznat, že o Kylovi neví prakticky nic.

„Je to zloděj....nejlepší ve státě a dvojnásobný vrah....Zabil nějakou ženu a později muže, když se u něho schovával....je nemocnej Lewisi mohl tě zabít taky!" Brunet se nedíval do té naštvané tváře, která na něho se strachem křičela. Až teď mu pořádně docházelo, že Zanovi mu na něm hodně záleží. 

„Promiň....neviděl jsem to...věřil jsem mu." Zašeptal s očima zabodnutýma u země, Zane si k němu zase s povzdechem klekl a opatrně mu prsty zvedl hlavu. „Já se nezlobím...ale kdo by mě potom těšil tak nádhernýma zeleným očima kdyby si mi umřel?" Zašeptal ustrašeně. Lewis se zatvářil jako nakopnuté štěně a pověsil se Zanovi na krk, schoval mu obličej do záhybu krku a tiše se rozvzlykal. 

„Neplač....už si u mě....já tě nepustím...ochráním tě." Slíbil mu a vzal si ho do náruče, Odnesl ho do pokoj a vrátil se až s hrnkem čaje a něčeho malého k snědku.

 Lewis chtěl věřit Zanovým slovům o ochraně, o tom že ho nepustí a ochrání ho jak jen bude moct, možná proto jim i věřil a klidně u něho usnul, stejně jako dalších několik set dnů potom.

 Ze začátku se bál a bránil se tomu, ale proč vlastně? Jenom protože byl postelový záskok, si k němu nechtěl tvořit nějaký vztah? Zane byl laskavý, když bylo potřeba věnoval polibek jakémukoliv kousku Lewisova těla, nespěchal na něho, ani nevyžadoval nic na co by se brunet necítil, jenže mladý muž cítil, že Zanovi nestačí být pořád ten co utěšuje a stírá slzy z tváře, proto se snažil vzchopit. 

Po nějaké době se to i povedlo a on se dokázal nadechnout, jelikož uměl pracovat s lidskou myslí nešlo mu to zas tak těžko. O Kylovi už neslyšel, celé dva a půl měsíce co se schovával u Zana, si pro něho Kyle, jak slíbil, nepřišel. 

To nevědomí kdy se ukáže nebo neukáže ho ubíjelo, měl strach a nebál se to Zanovi přiznat. Blonďák ho několik prvních dnů přemlouval, aby to oznámil policii, nakonec to vzdal a jen ho uklidňoval, že je s ním.

Brunet neměl ani tušení, že se Kyle v jeho bytě nemá tak růžově jak si myslí...