Za zdí myšlenek (Čkm na Korekturu)

12)

Jak Lewis rád říkával: Klidné dny před bouří nastali, a u nich se nějakým způsobem věci urovnali. Zane pokračoval v hledání a pátrání po Kylu Algerovi, a Lewis v práci na klinice. 

Jednou když šel z práce, ovšem narazil v temnější uličce na něco co rozhodně nečekal. Sípající osoby si všiml spíš náhodou, než úmyslem. Nejdřív si upřímně myslel, že je to jen další bezdomovec co se na noc ubydlel mezi starými věcmi, jenže osoba s ním na krátkou vteřinu navázala oční kontakt.

 Lewis by ty oči poznal i za slepa, modré studánky hluboké jako tůně na něho koukali, než se zavřeli a její majitel to vzdal s udržením nějakého vědomí. Brunet přešel k muži a bolavě stáhl obočí k sobě. „Kyle...." Šeptl k bezvědomému muži a klekl si k tělu. Černovlásek měl střelnou ránu v boku, Lewis si neodvažoval odhadnout, jestli je břicho v pořádku, nebo jestli je taky poraněné.

 Že muž ještě žije mu dokazoval pouze hrudník, který se v pomalých intervalech zvedal, Lewis na něho sotva pár vteřin zíral, než sáhl po telefonu a vytočil Zana. „Potřebuju aby si sem hned přijel. Sám. A vezmi lékárničku......ulice Fiskhill pospěš si prosím." Vychrlil ze sebe a hovor položil, aby Zane neměl možnost se ptát na nějaké otázky. 

Stočil pohled zpátky ke Kylovi a odtrhnul mu rukáv jakési košile, roztrhal ho na provizorní obvaz a s vyhrnutím zakrváceného trika mu omotal kus látky kolem pasu, to samé udělal i s jeho druhým rukávem a doufal, že krvácení minimálně zbrzdil.

Naštěstí nečekal na pomoc dlouho, Zane se dostavil co nejrychleji mohl, nesl sebou požadovanou lékárničku a dost vyplašený výraz, když se ale dozvěděl že Lewis není ten co umírá zarazil se. „Lewisi co to k čertu zase děláš?" Zeptal se a klekl si vedle něho. „Pomáhám někomu kdo by měl být zavřený....Nejspíš sem magor, ale chci mu pomoc...a pochopit...Chci pochopit proč...Proč udělal co udělal a neudělal." Zane se smutně zamračil a kývl, pomohl mlčky Lewisovi s Kylem a vzal ho do auta. 

Rozjel se k Lewisově bytu, aniž by za celou cestu cokoliv řekl. „Zane? Proč?....Proč si nás dovezl sem?" Zeptal se nechápavě a podíval se svému příteli do očí, blonďák se jen smutně usmál a pohladil ho po tváři. „To pochopíš později....já to vidím už teď, a i když to bolí nedržím tě... Chci aby si byl šťastný a s čímkoliv co se bude dít klidně přijď. U mě budeš mít kdykoliv dveře otevřené." Hlesl, když byli v bytě a Kyle v ložnici.

„Ty.....se mou končíš?" Zašeptal ublíženě Lewis a slzy se mu nahrnuli do očí. „Já...já to nechápu....co sem udělal špatně?" Zane si smutně povzdechl a setřel mu slzy. „Neplač....ty si neudělal špatně nic...jen to usnadňuju nám oběma....buď na sebe opatrný Lewisi...kdyby něco víš kde bydlím." Hlesl a s posledním posmutnělým úsměvem opustil útroby jeho bytu.

 Lewis dlouho stál a zíral na dveře, než se přesunul na gauč a jako hromádka neštěstí se rozbrečel. 

Co udělal špatně? 

Proč s ním skončil? 

Proč nejde nic pochopit?

Přemýšlel. Otázky se příliš kupili a žádné odpovědi nepřicházeli, když se točili k hostovi v jeho posteli, došlo mu že Kyle potřebuje pořádně ošetřit.

 Netušil totiž, jestli prošla kulka skrz, ani jestli není poraněné i něco víc než jen bok. 

S námahou se zvedl, a po vyzvednutí pořádné lékárničky, se vydal do ložnice.