Za zdí myšlenek (Čkm na Korekturu)

34)

Kyle s bolavým výdechem zatnul všechny svaly v pažích a pokusil se ze sebe Tylera zchodit. Několikrát se v nadvládě vyměnily, než se od sebe odtrhly a vyhrabali se pracně na nohy. „Si tak sentimentální....Kdybys tenkrát toho kluka neposlouchal mohl žít!" Vyčetl mu Tyler naštvaně a ohnal se proti Kylovi pěstí.

Černovlásek šikovně uhnul a kopl bratra do břicha. „Mateo jen chtěl žít bez strachu, že umřu....to toho chci tolik? Jen někam zmizet a začít konečně žít normální život." Zelenooký muž stáhl obočí a zle se ušklíbl. „Nám není souzeno žít normální život Kyle...Tohle je to co nás čeká....oba víme bratříčku, že dneska jeden z nás umře." Vyhrkl Tyler vcelku smířeně, jakoby ho vůbec nezarážela představa smrti člověka, kterého od mala miloval tak jak jen sourozenec dokáže.

 Kyle si setřel hřbetem ruky krev vytékající z nosu a uhnul další ráně, tentokrát mířené na nohy. Oba muži věděli, že jsou jejich síly příliš vyrovnané, než aby někdo vyhrál v blízké době. 

Znaly se, a díky svým taktikám pilovali dovednosti. Nebyla možnost, aby z toho vyšli oba s čistým štítkem.

 Kyle měl ovšem jedno eso, které se mu příčilo použít. 

Nechtěl.

Tohle si opravdu nepřál, ale Tyler mu nedával moc možností. Na několik vteřin zavřel oči, než vytáhl ve vteřině dýku z opasku na pasu a rychle se rozmáchl. Druhý z mužů, zaskočen takovým výpadem, bolavě vydechl a uchopil Kylovi ruce, které se mu spolu s dýkou zabodli doprostřed břicha. 

„Odpusť mi to Tálí...." Zašeptal se zavřenýma očima Kyle a opatrně položil umírajícího bratra na zem. Tyler se na něj zadíval a smutně se usmál, všechna zlost i nenávist z něj odpadla jako špinavý hadr. Konečně viděl po těch letech jasně. „To nevadí....Nějak umřít musím..." Zašeptal ztěžka a přitiskl ruku na ránu. 

„Víš čeho jsem se vždycky nejvíc bál?" Vydechl a vyhledal pomněnkové oči hluboké jako studny. Kyla bodlo na srdci, když se v zelených korálkách odráželi upřímné slzy a tolik chtěná bratrská láska. Zavrtěl hlavou, že ne, a začal ho lehce hladit ve vlasech. 

Tyler tohle gesto miloval, vždycky když se cítil k ničemu nebo prostě jen měl špatný den, Kyle ho hladil a s něžnými dotyky nechával odejít všechno špatné. 

„Že umřeš první..." Zašeptal, než zavřel oči a povadl černovláskovi v náruči. Kyle zavřel oči a přitiskl si muže k hrudi. 

Proč vždycky musí dělat špinavou práci on?

 To si opravu přeje tolik, když chce pocítit štěstí? 

Když se chce probouzet vedle těch, které miluje? 

„Kyle?" Zašeptal Lewis strnule pár metrů on něj. Černovlásek, aniž by jakkoliv pustil Tylera z objetí, se na Lewise otočil a smutně nakrčil obočí nad tím pohledem. Lewis byl od krve, stejně jako jeho ruce ve kterých stále křečovitě svíral dýku. Třásl se a, jindy krásné svítivé oči, byli prázdné, vyděšené a zničené. 

Lewis ovšem nevnímal vlastní zničenost. Pohled na který se díval mu trhal srdce. Pochopil co se stalo. 

Černovlásek, milující svého bratra, nedostal jinou možnost, než zelené duhovky připravit o jiskru života. I když se Kyle ani nehnul a jediná slza neukápla, Lewis viděl jak jeho srdce krvácí a oči pláčou.

 Černovlásek velmi opatrně položil Tylerovo tělo na zem, sepnul mu ruce na hrudi a zvedl se ze země, několika kroky přešel k Lewisovi a uvěznil ho v tom nejpevnějším objetí, jaké kdy zažil. Nechtěl nic jiného, než se ujistit, že je v pořádku, bez škrábance a vážnějších zranění.