Za zdí myšlenek (Čkm na Korekturu)

16)

Lewis tiše vzlykl a zhluboka se nadechl. „Chci nahlásit, že mám doma hledaného zločince Kyla Algera." Brunet sám nepoznával těžkost svého hlasu, když policistovi diktoval jméno a adresu bytu. Muž mu byl dost vděčný za zavolání, a s příslibem rychlého dostavení mu hovor položil.

 Lewis se zvedl a odešel do ložnice, Kyle už nespal, koukal do stropu a viditelně přemýšlel, když mu došlo, že je tam brunet pousmál se a pokynul mu aby si sedl. „Ten včerejšek mě mrzí...nechci o tom mluvit...není to nejjednodušší." Hlesl omluvně a zadíval se brunetovi do očí. 

Lewis znejistil, Kyle měl krásné oči ve kterých se dokázal zcela sám ztratit, aniž by musel hnout jediným svalem v těle, zmohl se jen na lehké kývnutí že rozumí. Až teď si uvědomil co způsobil, a Kyle to očividně poznal, jelikož se přestal usmívat a v nádherných pomněnkových očích se objevila starost. 

„Lewisi co se děje?" Zeptal se nejistě a trochu si poposedl, brunet sklopil oči a zamrkal, udělalo se mu ze sebe samého zle, zradil Kylovu důvěru jedním jediným telefonátem. „Kyle co by se stalo kdyby tě chytili?" Šeptl a zvedl k němu pohled, černovlásek uhnul očima k zemi a tiše si povzdechl. 

„Já nevím.....Nejspíš bych se už nikdy nepodíval na světlo slunce, jinak než přes mříže vězení." Odtušil docela klidně. „Ale toho bych se nebál....nechytí mě...na to jsem až moc před nimi." Řekl a zase se mile pousmál, Lewisovi se ten úsměv líbil, tušil že Kyle si ani není vědom toho, že ho na rtech má.

Ticho mezi nimi každý vnímal jinak, zatímco Kylovi se líbila Lewisova přítomnost, brunet měl pocit, že ho těžký vzduch udusí. Když někdo zazvonil Kyle nakrčil obočí. „Lewisi co si to udělal?" Zeptal se chladně a podíval se mu do očí, Lewis se rychle zvedl a skoro až se rozeběhl ke dveřím.

Mlčky ukázal na ložnici a následoval policii do místnosti, Kyle ovšem v pokoji nebyl. Jeden z policistů ukázal na okno, které mělo schody na střechu. Lewis tušil, že černovlásek nemohl daleko, jelikož měl pořád nezahojenou ránu a mohl být rád, že ho nohy udrží. 

Trochu až litoval, že měl pravdu, po chvíli Kyla dotáhli za paže dolů, přerývaně oddechoval a se zvláštním pohledem civěl před sebe. Lewis v tom ani  neviděl vztek, jako spíš zklamání, smutek a cosi co mu nešlo popsat. Sklopil na něj pohlédl a nechal policii, aby Kyla odvedli, nepodíval se ani na Zana, který se tam dostavil jako hlavní detektiv. 

Všechny je šetrně vyprovodil a šel se složit na gauč. Nechápal Kyluv pohled, čekal hněv i slib pomsty, ale on se jenom tvářil jako by se v něm něco rozbilo. Lewis nesnášel ty chvíle kdy mu došlo, že to umí všechno posrat do jediného místečka.

 Až teď mu totiž docházelo, že od sebe odehnal nejen Zana ale i Kyla, kterého bral jako...jak ho vlastně bral? Nemohl říct, že je mezi nimi přátelství, jenže on ani Kyla jako přítele neviděl, nedokázal ho nikam přiřadit. Do žádné skupiny lidí co pro něj něco znamenají ho nedokázal dát. 

Nakonec toho nechal a zkusil se smířit s tím, že zabodl velkou a ostrou dýku Kylovi přímo do zad.