43)

34 4 0
                                    

Návrat do světa do bolel víc, než by mu bylo milé. V hlavě měl až nepříjemně prázdno a i přes zavřené oči cítil, že se s ním vše houpe. Bolavě zasténal a velmi pomalu otevřel oči, bílý strop pro něj byl první neznámou, druhou byl nějaký kus hadru, který měl omotaný okolo hlavy a do třetice si nepamatoval nic, co se dělo po jejich setkání s mladým zrzavým detektivem. 

„Jak se cítíš?" Ozval se vedle něj starostlivý hlas mladého bruneta. S námahou se přinutil pootočit hlavu a překvapeně zjistil tři vcelku zvláštní věci.

 První. Žije, to je už samo o sobě dost velké překvapení, když poslední co si pamatuje je ostrá bolest. 

Druhá. Leží v nemocnici, s příšerným bolehlavem.

 A do třetice má na hlavě obvaz, který jak odhadoval, schovával ránu, kam ho střelili. „Lewisi..." zašeptal a zadíval se na svou pravici, kde se na něj starostlivě usmívala jeho láska. „To nic...už je dobře neboj...si v nemocnici, převezli tě sem hned po té, co tě trefili." Kyle bolavě vydechl a hořké slzy se mu nalili do očí, když si vzpomněl co se stalo. Lewis pochopil a diskrétně poslal dva strážné, co měli Kyla hlídat, pryč. 

Oba muži se chvíli zdráhali, než poslechly a opustili pokoj. Brunet si sedl k černovlasému muži a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. „Ššš...to nic... už si u mě neplač." Zašeptal, když mu první kapky beznaděje spadli na tričko. Kyle před ním nikdy neplakal. Lewis si nejdřív myslel, že to je obvyklá věc, očividně si slzy schovával jen pro Kennyho, u kterého nechal vždy bolest a smutek odplavat.

 Jenže teď byl muž mrtvý a Kyle už neměl nikoho. Lewis smutně stáhl obočí, když mu došlo, že je jeho anděl jako malé dítě, co se bojí cizích lidí a věří jen málo komu. „Je-je pryč....On je pryč Lewisi...Už ho nikdy neuvidím." Zavzlykal černovlásek a natiskl se co nejvíc na hruď menšího z mužů. 

„Já vím...ale máš tu mě...Já tě neopustím slibuju...Udělám vše pro to, abych ti byl na blízku." Zašeptal konejšivě a začal ho hladit ve vlasech. Potřeboval, aby se Kyle uklidnil, potřeboval odpočívat a pláč nebyl zrovna věc, která by mu měla ulevit. 

„Mám strach Lewisi....co když příjdu i o tebe? Oni mi tě nesmí vzít..." Zašeptal zničeně černovlásek a jemně pohladil pobledlou pleť. „Toho bych se nebál...mě se nejde jen tak zbavit...Sám si to už zjistil." Usmál se lehce Lewis a políbil ho na čelo, Kyle zavřel oči a trhaně se nadechl. 

Mohl vědět sebe víc, ale důvěřivým jiskřičkám v zelených smaragdech nedokázal nevěřit. Tak jako ho dokázal uklidnit Kenny, Lewis uměl taky, ale jinak. Brunet měl velmi jemný a přesvědčivý hlas, který vždy dokázal uklidnit bouři v srdci a hlavě. Nepochyboval že svou práci musí odváděť perfektně. 

Věřil, že až půjde k výslechu, bude mít bruneta u sebe, věřil že mu odpustí co se stalo a pomůžou mu žít normálně. 

Za zdí myšlenek (Čkm na Korekturu)Kde žijí příběhy. Začni objevovat