Tretí... / ff Milion Plus [Dokončené]

Plastic [21]

Všimla som si že Hasan nemá tričko a Vanesa nemá ani tričko ani podprsenku takze medzi nimi sa určite niečo stalo.
___________________________________
"Vstávejte vole Nat udělala lívance" povedal Jakub už kludnejším tónom. "Dobře dejte nám deset minut" na Hasanovu požiadavku sme odišli z izby. Sadla som si na gauč a prechádzala sociálne siete.
"Jedla jsi už?" spýtal sa Tom a ja som iba prikývla. Popravde som nejedla ale kebyže mu to poviem tak či tak by som niečo musela zjesť. Tomáš odišiel zase do kuchyne. A už sa pridali aj Hasan, Ella a Vanesa.

Dominikov pohľad
Vzbudilo mně jak někdo přišel do pokoje a pak začal třískat hrncemi nebo čím. Já na to ale nereagoval až když Jakub řekl že Nat dělala lívance jsem se rozběhl do kuchyně. Ty její jsou nejlepší. Počkat ale když Natálie dělala lívance kdo ležel vedle mně? Jěště teď vedle mně někdo ležel ale ona stála při dveřích. No do prdele. Ještě se mi nestalo že bych místo holky kterou chci cápl její kámošku. Ještě k tomu místo holky která se mi líbí. Ale to asi nejsem jedinej. Jo Natálie se mi líbí vždyť se na ní podívejte. Skvěle vaří, mluví, vypadá prostě je dokonalá. Někde v hloubi duše si přeju aby si to i ona myslela o mně a v budoucnu budeme tvořit šťastný pár.

Jakubov pohľad
Vzbudil jsem se sám a to mě celkem zamrzelo protože jsem někoho vedle sebe chtěl. Konkrétně jednu jedinou osobu a tou je Natálie. Nechci to kvůli tomu že už to udělal Dominik. Nechci si nic dokazovat. Chci to protože jí mám rád. Jako hodně hodně rád. Vstal jsem a šel do kuchyně. Jak jsem otevřel dveře ucítil jsem skvělou vůni. "Čau" řekl jsem Tomovi kterej vyšel z pokoje. "Čau" spolu jsme se vybrali do kuchyně kde jsem na stole uviděl lívance. Ty vole mňam. "Dobré" otočila se na nás Nat. "Dobrý. My máme lívance?" zeptal jsem se abych se přesvědčil že to je fakt a nezdá se mi to. Dál to už znáte.

Natáliin pohľad
Dneska nemusim ísť do práce tak si pôjdem pre veci čo mám v byte. Keďže teraz tu mám iba oblečenie čo som mala včera. V izbe som sa do toho prezliekla a chcela ísť ale zastavil ma Hasan. "Kampak jdeš?" "K sebe do bytu pre veci" "Nepotřebuješ pomoc?" asi by sa hodilo. Predsalen neviem koľko vecí tam ešte nájdem. "Asi aj hej. Neviem čo všetko tam ešte nájdem" poškriabala som sa na zátylku. "Dobře tak počkej chvíli" prikývla som. On odišiel do svojej izby a prišiel Jakub. Ajaj. "Kam jdete vy dva?" on nás počúval? "Ako vieš že ideme niekam?" nadvihla som obočie. "Vždyyť too je jasný kdyžž ty tady oblečená čekáš ne?" to jeho naťahovanie. "Čo keď čakám na taxík?" "Dobře poslouchal jsem vás" sviňa. "Tak by si mal vedieť kam ideme" uvidela som že Hasan už vychádza z izby. "To jsem neslyšel" divné. "Jdem?" konečne prišiel Hasan. "Hej čau Jakub" zamávala som mu a odišla z bytu. Nasadli sme s Hasanom do môjho auta a vybrali sa smer môj byt.

"Co všechno chceš vzít?" spýtal sa Hasan keď sme sa ocitli v byte. "No hlavne oblečenie, kozmetiku, elektroniku a tak lebo nábytok tam je. Ale hlavne čo najviac vecí" "Dobře". Ja som začala baliť oblečenie a Hasan veci v kúpeľni. Takto sme to balili a hľadali asi štyri hodiny a to ešte nie je všetko. "Myslím že na dneska stačí. Ešte to musíme zobrať do auta a do domu" sadla som si na gauč. "Jo já mám taky dost" pridal sa Hasan. Začal mi zvoniť mobil a na displeji sa objavilo meno Tomášek😩❤️.

"No?" dala som ho na hlasitý odposluch. "Kde jsi?" Jakub im to nepovedal? Divné lebo on je taká stará Blažková čo všetko vyblaboce. "Jakub nič nehovoril?" "Jenom že jsi šla někde s Hasanem" "No ten mi pomáhal. Sme u mňa v byte. Došli sme pre veci" pousmiala som sa lebo nebyť jeho ešte stále to robím. "Proč jsi neřekla mně?" a je to tu zase. "Pôvodne som chcela ísť sama ale Hasan sa pridal. Ale keď chceš môžeš prísť treba odniesť krabice do auta a nám sa už nechce" uchcechtla som sa. "Si to pěkně přines sama. Joo a večer přijde Veronika" no tyvole. "Bože môj. Dobre za chvíľu sme tam" zložila som a pozrela sa na Hasana. "Nechce se ti tam viď?" kývla som hlavou na nesúhlas a zdvihla sa. "No poď ideme to dať do auta".

Asi o pol hodinu sme prišli do domu. Prečo pol hodinu? Lebo sme skôr robili debiliny ako to čo máme. Ale krabice sú už našťastie v mojej izbe. Rozbalím to zajtra. Dneska sa mi už nechce.

Sedela som v obývačke pri nejakom filme, ktorému som aj tak dávala menšiu pozornosť ako mobilu, keď niekto zazvonil. "Jdu tam!" zahučal Jakub. Po chvíli prišiel s Veronikou. Samozrejme sa hneď s Tomom začali na seba lepiť. Nie že by mi to vadilo ale vadí mi ona. Príde mi falošná a umelá. Plastic. Pousmiala som sa nad myšlienkou ako dokonale k nej sedí Viktorova pesnička. "Co tady dělá ona?!" vyrušil ma z rozmýšľania veľmi nepríjemný hlas. "Ona tady bydlí" sadol si vedľa mňa Hasan. "Co?! Jakto?! To s ní budeš teď každý den?!" poviete mi prosím vás prečo stále hučí? "Byli by jsme spolu každý den tak či tak kvůli práci" zastával sa ma Tom. "Ale teď jsi s ní 24 hodin 7 dní v týdnu!" pane bože. "Nebudeme spolu 24/7 lebo ja chodím aj do roboty a on do štúdia. Rozmýšľaj niekedy aspoň trochu tým mini mozgom" zapojila som sa do debaty pretože prečo nie že. "Jak se opovažuješ mě urážet?!" "To nebola urážka ale pravda" postavila som sa a s čistým svedomím odišla do izby.

"Ďalej" povedala som keď niekto zaklopal. Vošiel Jakub ktorý za sebou hneď zavrel a sadol si ku mne na posteľ. "Ty jsi jí skvěle dala" zasmial sa. "Lezie mi na nervy" "Neboj mě taky" neveriacky som sa na neho pozrela. "Nevyzeráš tak" "No jako neříkám že by za to nestála ale jen na to ale pssst Tomáš by mně zabil" zasmiali sme sa. "Dnešek asi strávíš tady ne?" prikývla som. "Co kdyby jsme se na něco podívali? My dva?" ten nápad sa mi páči. S Jakubom moc takto sami čas netrávime. "Dobre ale ja z izby nevyleziem kvôli popcornu" založila som si ruky na hrudi. "To vybavím ty něco vyber" "Dobre" Jakub sa postavil a odišiel. Ja som začala niečo hľadať na Netflixe.
______________________________________________________________________
Po niekoľkých dňoch konečne vonku kapitola. Kapitole ktoré doteraz vyšli som trochu upravila tak ak niečo bude inak, je to naschvál💖💖💖