#Someday

40. část - Brave

Byl jsem tam do 10 minut. Otevřel jsem dveře a běhal jsem přes celý dům. Nebyla tu. "Kurva" zařval jsem a bouchnul jsem do zdi. 

Ani jsem se nemusel dlouho rozmýšlet a moc dobře jsem věděl co budu dělat. Nasedl jsem k sobě do auta a Ryan už mě čeká. Zastavil jsem před klubem, který vlastní Ryan a ten už čekal venku a nebyl sám. Moc dobře jsem věděl, že mě v tom nenechá a taky jsem věděl, že to není ani tak moc kvůli mě. Kdyby se někdy Shawn dozvěděl, že Ryan mohl pomoct Sam a neudělal to, tak by ho odepsal a to si Ryan nedovolí riskovat. Tím líp pro mě. 

Dohromady nás bylo 8 a to by mělo stačit. Nejdřív tam ale půjdu sám, jestli to půjde tak se nechci vrhat do nějaké přestřelky. Chci aby se Sam dostala v pořádku domů. Teď už vím, že to pro ní není bezpečné nikde. Je mi jasné, že jí musím být na blízku. Já tady ale zůstat nemůžu a to znamená, že i přes všechny moje pochybnosti odjede se mnou. Už jí nenechám samotnou ani na minutu. Nedovolím aby se jí něco stalo kvůli mé nepozornosti. Myslel jsem si, že bude v bezpečí, když já budu daleko ale opak je pravdou.

Pohled Sam

"Vystupovat princezničko" zavrčel na mě jeden z nich. Ani jsem se na něj nepodívala, dál jsem seděla a dělala jsem, že ho neslyším. "Aleee, někdo nám tu ohluchnul." zasmál se a za ruku mě surově vytáhl ven z auta. Dopadla jsem na tvrdý beton. Přemohla jsem bolest a zvedla jsem se ze země. "Tady si nemusíš hrát na hrdinku. O tebe tu vlastně vůbec nejde." strčil do mě ten druhý a donutil mě se rozejít směrem k nějaké staré budově. 

"Tady si sedni a drž hubu. Jednou neudržíš tu svojí krásnou pusinku zavřenou a dostaneš přes ní." pohladil mě po tváři a já jsem uhnula. Odsunula jsem se od něj ale nepřestávala jsem se na něj dívat. Dívala jsem se na něj co nejsilnějším pohledem jsem dokázala. Ze všech sil jsem se snažila neuhnout očima a dělat silnou. Uvnitř jsem se třásla strachy ale na venek jsem to nedávala znát. Nenechám ze sebou zametat. Vím, že to pro mě může být o to horší ale v tomhle jsem bohužel asi po tátovi. 

"Je ti to jasné?" odsekl a já jsem se jen zasmála. Udělal krok ke mě a se škubnutím mě chytnul za loket. "Tak je ti to jasné?" zněl naštvaně. Byl zlostí bez sebe, bylo mu to vidět na očích. "Nebudu tě poslouchat" zavrčela jsem. "Můžete mě teď třeba zabít ale moc dobře víte, že by jste pak dopadli ještě hůř. Takžee" odmlčela jsem se a slabě jsem se zasmála. "Dělejte si co chcete" překonávala jsem se. Dusila jsem v sobě křik a pláč, volání o pomoc a paniku. To všechno jsem ovládla a uržela jsem si silnou tvář. "Připomínáš mi svého otce." zasmál se a pustil mojí ruku. Otočil se a odcházel ke dveřím, kterými jsme přišli. Než je stačil otevřít tak se otočil. "A kdybych tě chtěl zabít tak už to dávno udělám. Máš pro nás daleko větší cenu živá než mrtvá" mrknul na mě a zmizel za dveřmi. 

Sedla jsem si na zem a rozhlížela jsme se okolo sebe. Nenašla jsem nic, žádný způsob jak bych mohla utéct nebo se bránit. Jediné co tu bylo je zrcadlo. Zaposlouchala jsem se abych si byla jistá, že je vedle dostatečný hluk na to aby mě neslyšeli a potom jsem si ruku obvázala mikinou, kterou jsem si ze sebe sundala a pěstí jsem vrazila do zrcadla, které se rozpadlo na několik kousků. Nebudu lhát, bolelo to ale věděla jsem, že se něčím bránit musím. Nemůžu spoléhat pouze na to, že mě tu někdo najde. Vím, že mě tu Dylan nenechá. Jsem si jistá tím, že už dávno něco vymyslel ale přesto si nemůžu dovolit tu jen tak sedět.

Vrátila jsem se na svoje původní místo a sedla jsem si na zem. Utrhla jsem si kousek trička a tím jsem obvázala střep abych se s ním nepořezala. V tu chvíli jsme byla vděčná za všechy hodiny strávené u kriminálek. Nasadila jsem si zpátky mikinu a střep jsem si schovala za záda. Seděla jsem na zemi, koukala jsem na dveře a čekala jsem co se bude dít dál.

Nemám tušení jak dlouho už tu sedím a hypnoticky sleduju dveře ale minimálně 2 hodiny už to budou. Najedno se rozletěli dveře a v nich stál neznámý chlap. Nebyl to ani jeden z těch co mě sem přivezli, nikdy jsem ho neviděla. "Konečně se setkáváme." zasmál se. "Těší mě, že z toho máš radost ale asi tě zklamu, já tě totiž vůbec neznám." odfrkla jsem si. Zasmál se a přišel blíž ke mě. Za zády jsem v ruce svírala střep až se mi zařezával do kůže i přes kus látky. Došel až ke mě a klekl si aby měl oči ve stejné úrovni jako já. "Poznáš mě neboj. Líp než by sis kdy dokázala představit" celou si mě prohlédl a chytl mě za zápěstí. Druhou rukou mě hladil na tváři a na krku, odstrkávala jsem ho ale držel mě pevně. "Víš, původní plán byl, že tu jen počkáš něž přijede O'Brien ale když tě tu tak vidím tak to nevydržím." zalej mi rukou pod tričko a já jsem zakřičela. Nepřemýšlela jsem, prostě jsem ho jen bodla, nevěděla jsem kam ani jak silně jen jsem se snažila vší silou ochránit. 

Zařval a během chvíle se tu seběhlo několik lidí. "Co čumíte!" zařval. "Uklidněte jí!" řval víc a víc. Zvedl se a držel se za rameno. "Kurvo" zavrčel a zmizel ve dveřích. Mezitím ke mě přiběhlo několik mužů a vší silou mě drželi. Snažila jsem se jim vyprostit ale neměla jsem ani malou šanci na úspěch. Křičela jsem, kroutila se, kopala. Nebylo mi to nic platné. Najednou jsem na ruce ucítila štiplavou bolest. Podívala jsem se zrovna ve chvíli, kdy mi jeden z nich vytahoval injekci z kůže. Během pár sekund jsem viděla rozmazeně, měla jsem problém udržet oči otevřené. Snažila jsem se jak nejvíc jsem mohla ale nakonec jsem selhala. Tělo mě neposlouchalo. Potom už jsem vnímala jen tmu.

____________________________________________

Taaakže, jak se vám líbila dnešní část? :) Asi třikrát jsem jí přepisovala tak to snad stálo a to:D 
- Jestli máte někdo nějaké otázky, připomínky nebo cokoliv tak mi napište do komentáře. Budu moc ráda:)
- Vím, že se už opakuju ale všem vám strašně děkuju za všechny votes, reads a všechno!!! Hrozně mě těší když vidím, že se vyplácí nad tím trávit tolik času. Nejenom psaním ale celkově. Nad dějem přemýšlím skoro pořád. Vždycky mě něco napadne - nejčastěji před spaním:D- vždycky si to radši hned zapíšu abych to nezapomněla a mohla jsem to použít:D:) takže DĚKUJUUU!
 
- POMALU SE BLÍŽÍME DO KONCE TAKŽE BYCH BYLA MOC RÁDA, KDYBY JSTE MI NAPSALI SVOJE NÁZORY ABYCH SE MOHLA TŘEBA POLEPŠIT V DALŠÍCH PŘÍBĚZÍCH :)