#Someday

28. část

''Co se stalo??'' sedl si ke mě Shawn a hladil mě po zádech. Jen jsem se na něj podívala a objala ho. ''Byl tu Dylan.. Přišel mi říct, že ví kde Kim je, protože to celou dobu věděl... '' šeptala jsem a začala znovu brečet. ''Já toho hajzla zabiju'' zatnul pěst. ''Šššš. Neplakej, pomůžeme jí.''

''Ahoj'' šeptla jsem a Luke se jen pousmál a objal mě. "Jak jsi na tom?" opatrně se zeptal. "Vlastně ani sama nevím. Mám dost smíšené pocity.. Nebudeme to teď řešit. Přišel si abych ti řekla novinky dobře? Řeknu ti všechno co vím ale to jenom z toho důvodu, že ti věřím a vím, že s tím nepůjdeš na policii. Poradíme si s tím" řekla jsem a zapla batoh, který jsem balila, "Dobře. Poslouchám." posadil se na sedačku vedle mě a koukal mi do očí. V tu chvíli přišel Shawn a sedl si do křesna kousek od nás.

"Takže, nebudu tě teď zatěžovat detaily ale prostě víme, kde Kim je a za hodinu ji jdeme vzít zpátky domů. Vím, že to nebude jako procházka letní zahradou ale já to prostě zkusit musím. Unesli jí lidé se kterýma pracuje Dylan. On to celou dobu věděl a nic neřekl." zatnula jsem pěst a snažila se uklidnit. "Nemusíš se bát Shawn se mě teď dvě hodiny snažil naučit základy s pistolí abych bylo schopná aspoň vystřelit kdyby se něco posralo." snažila jsem se o úsměv ale obličej se mi pokroutil v nějaký divný úšklebem. "Dobře, Sam, to všechno chápu ale chci jít s váma!" rozhodně promluvil a očima jezdil mezi mnou a Shawnem. "To teda N-..." už jsem na něj chtěla začít řvát ale přerušil mě Shawn. "Za mnou. Dám ti nějakou zbraň umíš jí aspoň držet doufám?" Shawn se zvedl z křesla a šel směrem k ložnici. Luke ho následoval a já se po chvíli rozběhla za nima. "Co to jako děláš? On s náma nepůjde! Chápeš to? Víš co se mu může stát? Už stačí v čem je kvůli mě Kim, nechci aby se něco stalo i Lukovi!" vykřikla jsem na Shawna a házela rukama do vzduchu. "Zlato, uklidni se.." šeptal. "Potřebujeme pomoct. Každá pomoc se nám hodí, Logan má u sebe vždycky minimálně 4 chlapy, čím víc nás bude tím máme větší šanci se dostat v pohodě i s Kim do bezpečí." promluvil tiše a klidně, Luke jen stál a sledoval nás. Přemýšlela jsem a nakonec jsem přikývla. Shawn se pousmál a vytáhl zbraň, kterou podal Lukovi. Jestli tohle dopadne špatně tak už to vážně nezvládnu...

"Připravená?" podíval se na mě Shawn, když jsme všichni nastoupili do auta. Já jsem jen rozhodně kývla a auto se rozjelo. Všude okolo se začínalo pomaklu stmívat. Lidé se začínali vracet z práce, někdo doma vařil večeři nebo se koukal na televizi. My sedíme v autě a chceme to všechno už mít rychle za sebou. Až do dneška bych nevěřila, že někdy vezmu do ruky zbraň. Vždycky jsem byla rázně proti zbraním a podobným věcem ale dneska? Pro záchranu nejlepší kamarádku udělám cokoliv. Zbraň sice umím jen držet a sotva vystřelit ale v případě nouze se může hodit. "Takže ještě jednou. Jestli někdo najedete Kim stačí odeslat sms kterou máme každý připravenou. Potom už od tamtud jenom vypadneme. Nebudeme se tam zbytečně zdržovat. Já se postarám a hlavní dva chlapy, kteří určitě budou stát u vchodu, jak znám Logana a vy proklouznete dovnitř. Luku ty máš přízemí a ty Sam První patro. Já mezitím vylákám Logana dolů nebo ven aby jste měli čas. Jestli se vám něco nebude zdát nebo se něco posere prostě vypadněte!" Shawn rozdával instrukce při řízení a my s Lukem jen tiše seděli a poslouchali, občas jsme jeden nebo druhý přikývli ale neřekli jsme ani slovo.

Pohled Kim

"Proč tohle pořád děláš? Proč mě mlátíš? Nic jsem ti neudělala kurva! Nech mě na pokoji. Jako by nestačilo, že jsem tu zavřená takovou dobu, nevím kde a proč jsem už mě to tu sere." snažila jsem se být silná a nedát najevo svůj strach. I přes všechno mé snažení se mi hlas třásl. "Drž hubu. Neboj se ona to ta tvoje kamarádka Samantha nějak udělá. Domluví tatíčkovi, uvidíš. Nenechá tě tu jen tak umřít to mi věř." ušklíbl se a hodil po mě malou lahev s vodou. Rychle jsem jí otevřela a začala pít. Bylo to jako kdybych se už nikdy víc neměla napít, jako by to byla poslední kapka vody v mém krku. Nedokážu přesně popsat ten pocit, bylo to zvláštní. Logan stál před postelí a koukal na mě, smál se. Po chvíli se pokojem rozezněl zvuk, někdo klepal na dveře. "Omluv mě, drahoušku" uchechtl se Logan a šel otevřít.

Do dveří vletěl Dylan. Co tu dělá? "Co tu děláš? Tady nemluv. Jdeme ven." promluvil rychle Logan. "Ne chci aby to slyšela i Kim a hlavně se chci podívat jestli je v pohodě!" odsekl Dylan a strčil do něj. Logan zavrávoral a Dylan vešel do pokoje. Přešel až k posteli a sedl si vedle mě. "Neboj, už to brzo skončí. Pomůžu ti. Nenechám tě tu" zašeptal než stačil přijít Logan. "Ať někdo přinese lékárnička!" křkl na Logana a ten protočil očima. "Ty naděláš!" zasmál se. "Drž hubu, jestli chceš informace, které mám tak chci hned tu lékárničku." Dylan začínal křičet. "Dobře ale přestaň na mě řvát" odsekl Logan a z kapsy vzal telefon.

"Teď to trochu zaštípe" šept když mi desinfikoval roztrhlé obočí. Měla jsem zavázanou ruku, roztrhlý ret, odřeniny a modřiny všude. Monokl, který měl asi tisíc různých barev a to nejnovější - roztrhlé obočí. Dylan mi obočí zalepil a pomalu uklízel věci zpátky do lékárničky. "Bolí tě ještě něco?" pousmál se na mě. "Jen hlava ale to už od včera, asi to mám z toho jak málo piju. To bude v pohodě." Dylan se rozhlédl po pokoji a všiml si prázdné lahve od vody. "Ještě ti donesu nějakou vodu" usmál se a šel směrem ke dveřím. Než ale stačil otevřít dveře a odejít, tak se z venku ozvalo pár výstřelů a křik. Logan rychle doběhl k oknu a podíval se ven. "Do prdele!!!!" rozběhl se ven. "Zůstaň tu s ní" zařval na Dylana ještě před tím než zmizel ze dveří.

------------------------------------------

Vím, že se pořád dokola jenom omlouvám ale pololetí bude moje smrt-.- Pořád se jenom učím a ještě mi to k ničemu není:(:D Takže se znovu omlouvám a doufám, že jste si část užili stejně jako já, když jsem jí psala:)))))