#Someday

26. část

"Je mi to tak líto zlatíčko." hladila mě po vlasech a šeptala mi do ucha. Po chvíli se odtáhla a koukala na mě. "Co potřebuješ probrat?" dívala se mi do očí. "Jde o to... Je o tátu.." poslední slovo jsem zašeptala... 

Pohled Dylana

"Děláš si ze mě prdel, že jo?" řval jsem na Logana po tom co mi ukázal záběry z kamery u Kim v pokoji. "Proč jí mlátíš? Jsi nornální? Ty debilní imbecile!!! Už takhle jsme v tom až po uši a ty jí ještě začneš mlátit?! Prober se!" řval jsem jak smyslů zbavený a nedokázal jsem se uklidnit. Jestli tohle někdy zjistí Sam, tak už se mnou nikdy v životě nepromluví. Nikdy. To nesmím dopustit. To ona ze mě dělá lepšího člověka. "Uklidni se Dylane, všechno mám pod kontrolou!" zasmál se.

"A mimochodem, měl by ses začít zajímat o tu svojí kočičku. Potřebujeme aby jsme věděli všechno, jestli bude nějak kontaktovat otce tak to musíme vědět." řekl Logan a podal mi skleničku. "Ale vždyť je teď s ní Shawn pořád ne?" odfrk jsem si. "To je sice pravda ale Shawn o tomhle nemá ani tušení! A ani se nic nedozví! On s nám a sice jede v něčem menším ale max. tak nějaký krádeže ale nic velkýho. Únos by nedal." pousmál se. Já jsem jenom kývl hlavou na souhlas a vytáhl jsem z kapsy mobil. "Ahoj. Vím, že jsi na mě asi naštvaná ale dej mi aspoň 5 minut. Potřebuju si s tebou promluvit. - D" Odeslal jsem to Sam a mobil jsem položil před sebe abych viděl hned jak odepíše. Tak moc už jí potřebuju vidět. 

Pohled Sam

"Jak bych ho mohla najít mami? Je to vážně důležitý!" koukala jsem jí do očí a ruce se mi třásly, snad ještě nikdy jsem nebyla nervózní tak jako dneska. "Mám na něj číšlo, ale nezaručuji ti, že pořád platí." vytáhla z kapsy mobil a nadiktovala mi ho. "Zkus to, jestli ti to pomůže. Ale prosím, Samantho.. Nedělej si o něm příliš velké naděje. Není takový jakého ho máš vysněného."

Viděla jsem jí v očích, strach a smutek. Popošla jsem k ní a objala jí. "Neboj mami. Nechci aby mi po tolika letech dělal tátu. Všechno ti to potom vysvětlím,slibuju" pousmála jsem se a dala jsem jí pusu na tvář. V tu chvíli mi v kapse zapípal mobil. Byla to smska od Dylana. Podívala jsem se na Shawna a ten hodil nechápavý výraz. "Píše mi Dylan" koukala jsem na něj. "Tak se podívej co píše." kývnul směrem k mobilu v mojí ruce. Já jsem se jen silně nadechla a otevřela zprávu od něj: "Ahoj. Vím, že jsi na mě asi naštvaná ale dej mi aspoň 5 minut. Potřebuju si s tebou promluvit. - D" přečetla jsem si jí a pak jí ukázala Shawnovi.

"Myslím, že mu můžu napsat ať se staví u tebe doma? Nechi s ním být někde sama. Nebojím se ho nebo tak něco ale nechci s ním teď řešit věci ohledně našeho vztahu , teď je důležitá jenom Kim." řekla jsem rázně a Shawn mě pohladil po vlasech. "Jasně, jak chceš" pousmál se. Rychle jsem mu odepsala. : "Stav se tak za dvě hodiny u Shawna ale jestli chceš řešit jen nás tak se neobtěžuj. -S" Odeslala jsem zprávu najednou se ze schodů ozvalo tiché cupitání.

"Sam? Ty zase odejdeš?" přiběhla ke mě Kate. Já jsem se na ní pousmála a pohladila jí po tváři. "Ano, zlatíčko. Ale slibuju ti, že až se všechno vyřeší a bude zase všechno v pořádku tak tě vezmu na nějaký krásný výlet, co ty na to?" úsmála se na mě a objala mě. "Mám tě ráda" šeptla. "I já tebe prcku, nezlob mamku" dala jsem jí pusu na čelo a odešla jsem.

Cestou v autě jsem o všem přemýšlela. Musím mu aspoň zkusit zavolat a zkusit ho nějak najít. Musím to udělat, pro Kim. Ona je teď někde pryč a trápí se jenom kvůli tomu, že jsem její kamarádka. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila jsem číslo co mi dala mamka. Delší dobu to jen zvonilo a nikdo to nezvedal ale když už jsem to chtěla položit tak to někdo zvedl.

"Ahoj Samantho" ozval se do telefonu chraplavý hlas. "J-jak víš, že jsem to já?" Zakoktala jsem se. Byla jsem v šoku, nevěděla jsem jak reágovat. Koukala jsem se z okna ven ale přírodu, domy ani lidi venku jsem nevnímala. Vnímala jsem pouze rychlo jakou tluče moje srdce to jak se mi potí ruce. "Už od té doby co jssem vás opustil tě sluduju. NIkdy jsem nechtěl aby se ti něco stalo, proto jsem ti vždycky na blízku i když o tom vůbec nevíš." zašeptal. "Co že? Tak proč si nás teda opouštěl když ti na mě tak moc záleží?" snažila jsem se dát důraz na poslední slovo. "To je složité, nemůžu ti to jen tak vysvětlit. Mimochodem, asi něco potřebuješ když voláš, že? Jde o tu tvojí kamarádku?" pořád šeptal a mě to tak moc vytáčelo. "Jasně, že jde o ní! Unesli jí a to jenom kvůli tobě! Je mi jedno co si komu udělal nebo co se děje ale udělej s tím něco! Ona za to sakra nemůže!!!" začínala jsem řvát . Ztrácela jsem nad sebou veškerou kontrolu. "Hele, jediný co pro to můžu udělat je, že se nechám zabít  promiň ale to neudělám!" dával důraz na všechno co řekl ale nekřičel. "Tak nám aspoň řekni kdo to je? Kde je můžu najít?!" Už jsem tolik nekřičela ale pořád jsem nebyla v klidu. "Dobře" odmlčel se. "Znám jmého jejich šéfa. Je to Logan. Logan Campbell" dořekl větu a zavěsil.

Mobil mi vypadl z ruky, přímo na podlahu auta. Shawn zpomalil a otočil se na mě. "Co se stalo?" zašeptal. V učích se mu leskl strach. "On, on ví kdo jí unesl.. ře-řekl mi to" šeptala jsem. "A co? Kdo to je? Řekl ti jak je najít?" ptal se. Neodpovídala jsem. Jen jsem koukala před sebe. "Ten hajzl" šeptla jsem. "Notak Sam. Řekneš mi už konečně kdo to je?" naléhal. "Jo.. L-Logan. Logan jí unesl."