#Someday

14. část - I miss you.

''Už tam budem'' usmál se na mě Luke.. 

Vystoupili jsme z auta a byli jsme jenom kousek od pláže, nebylo tu moc lidí a to bylo fajn. ''Líbí?'' usmál se na mě bral košík z auta. Chtěla jsem mu hned teď skočit okolo krku, že to byl úžasnej nápad ale rozmyslela jsem si to. Nechci aby to mezi náma nějak vyselo, prostě budeme kamarádi. Já kamaráda potřebuju a hlavně miluju Dylana. Přes to jak se zachoval a utekl ho miluju, tak hrozně mi chybí. Rychle jsem se snažila vyhnat ty myšlenky z hlavy a užívat si den ''Moc se mi to líbí, ani nevíš jak dlouho jsem nebyla na pláži'' usmála jsem se na něj. ''Tak pojď sednem si tam!'' ukázal před sebe. Byl tam takový 'altánek' nebo jak to nazvat vypadalo to, že už to tu stojí dost dlouho, nechápu proč je to v tak špatném stavu, kdyby se to opravilo bylo by to ještě krásnější.

Sedli jsme si a Luke začal ukazovat co všechno vzal. ''Jestli tohle všechno sníme, budeme tlustý'' začala jsem se smát. ''Nemusíme to sníst celé ale ty když si toho dáš víc vůbec ti to neuškodí'' vyplázl na mě jazyk. Bouchla jsem ho do ramene a udělala jsem 'uražený' výraz po chvilce jsem ale vybuchla do smíchu. Luke se na mě díval jak kdybych byla blázen ale začal se smát taky. ''Nekoukej tak na mě, sežral si mi to'' smála jsme se ještě víc. ''No a? Mohla by jsi být herečka!'' začal se smát. Smáli jsme se jak blázni. ''Radši si dej'' řekl a kousl do koláče. 

Sedíme tu už dost dlouho, začíná mi být zima ale tenhle den za to stál. Cítím se aspoň chvílema jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby se poslední 3 měsíce jenom tak smazaly. ''Děkuju ti za dnešek'' usmála jsem se na Luka a dala sem si do pusy jahodu. ''Já ti děkuju, moc lidí tu teď neznám a jsem rád, že jsi mi dala šanci tě poznat.'' usmál se. Proč mi tohle dělá? Je tak roztomilej, vždycky bych ho tak ráda objala ale jen co na to pomyslím vidím před sebou Dylana a chce se mi brečet. ''Nepůjdem?'' pousmála jsem se a hladila jsem si ruce protože mi byla zima. ''Jasně'' usmál se a začali jsme uklízet. ''Na vem si to přes sebe'' hodil po mě deku. ''Děkuju'' dávala jsem na sebe deku když mi zapípal mobil. ''Promiň'' usmála jsem se a vytahovala jsem mobil.''V pohodě'' usmál se a vzaldo ruky košík.
Od Dylan: Vidím, že se bavíš. Přeju ti abys byla šťastná a pozdravuj pana blonďatého. I miss you. -D.xx.

Ve chvíli kdy jsem to dočetla sem už nemohla potlačit slzy a začala jsem brečet. Pak mi to došlo, když tohle napsal musí nás vidět. Je někde tady! Deku jsem odhodila na zem a začala jsem pobíhat okolo. Brečela jsem, křičela ale nikde jsem ho nenašla. Nakonec jsem s plačem upadla na zem a už sem neměla sílu se zvednou. Proč mi tohle děláš? pomyslela jsem si a brečela jsem. Přiběhl za mnou Luke. ''Shhh, co se stalo?'' hladil mě po vlasech. ''D-Dylan..'' brečela jsem. ''Musí tu někde být.'' brečela jsem ještě víc. Vzala jsem mobil a odepsala mu. 
Od Sam: Proč mi to děláš? Je vidět jak ti na mě záleží, kdyby jsi mě miloval tak by jsi se o mě zajímal. Věděl by jsi, že do teď jsem ani nevycházela z domu. Luka znám pár dní a je to můj kamarád, jsem mu moc vděčná, že jsem díky němu konečně aspoň vyšla ven. Miluju tě. Sbohem..

''Jsi v pohodě?'' pousmál se na mě Luke a nepřestával mě hladit po vlasech. ''Jo, jedeme. Promiň.'' usmála jsem se na něj a sebrala jsem ze země deku. ''Neomlouvej se, nemůžeš za to sedni si a jedeme.'' usmál se a otevřel mi dveře od auta. Sedla jsem si a rozjeli jsme se. ''Můžu se zeptat? Co přesně se stalo? Jestli nechceš nemusíš mi odpovídat.'' koukl se na mě a zase se věnoval silnici.  ''No, zajeď ke kraji a dám ti něco přečíst.'' odpověděla jsem a tahala jsem z kapsy mobil. Luke zastavil na kraji a podíval se na mě. ''Tady" ukázala jsem mu