#Someday

23. část - Broken

Stojím u kávovaru a vařím jedno, pro paní u stolu u okna. Poklepávám si nohou melodii a čekám až se uvaří. Začal mi zvonit mobil v kapse. Rychle jsem ho zvedla ani jsem se nekoukla kdo volá. ''AŤ jsi kdo jsi, nemám čas jsem v práci'' zasmála jsem se ale smích mě rychle přešel...... ''Cože???? Jak jako, že Kim zmizela?????''

Sedím na policejní stanici společně s Dylanem a Kiminou mamkou. Nechci uvěřit tomu co se právě děje. Kam se mohla Kim ztratit? Vždyť jsem s ní ještě pře pár hodinama mluvila, všechno bylo v pohodě. Byla šťastná a v pohodě. Ten chlápek od policie co s náma mluvil si myslí, že utekla ale proč by to sakra dělala? Tp bych přeci něco musela vědět nebo bych aspoň musela poznat, že je něco jinak ale ne!!!! "Jděte všichni domů, zavoláme vám když něco zjistíme. Máme ale za to, že se sama brzo vrátí." usmál se na nás policista, který zrovna vyšel z velkých prosklených dveří. "Já nikam nejdu sakra!! Ona byla v pohodě!! Nikam neutekla sakra!! Musela se jí něco stát!! Vy to sakra nechápete ona taková není!" začala jsem křičet. Slzy mi tekly po tvářích a byla jsem rudá od vzteku. "Slečno, uklidněte se! Uděláme všechno co budeme moct" zvýšil trochu hlas. "Mě to nezajímá!!! Jestli se jí nečo stane jenom kvůli tomu, že si myslíte, že je to jenom puberťačka která utekla tak si mě nepřejte!" zakřičela jsem a utekla jsem ven. 

Před policejní stanicí stálo auto. Shawn. Přišla jsem k autu blíž a otevřelo se okénko. "Jedu pro tebe." otevřel dveře. "Děkuju" nasedla jsem a utírala jsem si slzy. Shawn se na mě povzbudivě usmál a pohladil mě po ruce. "Najde se, neboj." Chtěla jsem mu věřit ale nějak to nešlo. "Saaam! Saam! Počkej!!" Slyšela jsem volat Dylana, zrovna když jsem chtěla stáhnout okénko. "Kam jedeš? Nemůžeš být teď sama! Myslel jsem, že by jsi mohla teď být u mě." usmál se. Choval se jako kdyby bylo všechno v pořádku, to mě zneklidňovalo ještě víc. "Promiň ale já budu u Shawna." šeptla a tázavým pohledem jsem se podívala na Shawna. Ten se jenom pousmál a kývl na znak souhlasu. "Jasně, takže můj nejlepší kamarád bude utěšovat mojí holka?" rozkřikl se. "Nejsem tvoje holka kurva!!" křikla jsem taky. Dylan se jenom zastavil a zavrčel. "Nečum tak blbě, můžeš si za to sám! A víš co? Nech mě na pokoji!!!" křičela jsem a slzy mi znovu tekly. "Jeď prosím" otočila jsem se na Shawna a ten nej nastartoval a odjel.

Pohled Kim

Probudila jsem se na neznámém místě, hrozně mě bolela hlava a neměla jsem tušení kde to sakra jsem. Sedla jsem si na postel, na které jsem ležela ale zasekla jsem se o provaz kterým jsem byla přivázána k posteli. "Co to sakra!!!! Heeej!!!" řvala jsem. Začínala jsem ztrácet rozum. Co tu sakra dělám? Jak jsem se sem dostala? Proč tu jsem?? Začala jsem přemýšlet co si pamatuju jako poslední. Byla jsem u Sam, jo dopoledne... Potom.. potom jsem šla za Loganem! Pak už nic nevím. "Kurva!" zakřičela jsem.

Otevřeli se dveře a v nich stál nějaký chlap. "Kdo jsi? Co tu dělám? Kde to jsem?" řvala jsem na něj. "Drž hubu ty děvko" zařval na mě a odstoupil ke zdi. Čistě bílé zdi všude okolo. Jen bílo, prázdno... "Tak řekneš mi co tu dělám?" řvala jsem a cítila jsem jak mi začínají téct slzy. Upřeně jsem se koukala do rohu, kde stál a ani jsem si nevšimla, že do pokoje vešel někdo další. Najednou se vedle mě prohla postel, škubla jsem sebou a otočila jsem hlavou na druhou stranu. "Dobré ráno, zlatíčko" zašklebil se. "Kdo jsi a co tu dělám?" dívala jsem se na něj a začínala jsem se bát. Seděl vedle mě a měl na sobě masku, volné černé tílko a džíny.. Nepřipadá mi, že bych ho znala. Ale ten hlas, ten hlas už jsem slyšela... "Všechno se dozvíš. Kdo jsem? Ale notak, teď jsi mě urazila. Nečekal bych, že na mě zapomeneš, zlatíčko" Zasmál se. V tu chvíli se mi snad všechna krev v těle zastavila, všude po těle mi naskočila husí kůže a srdce mi bilo neskutečnou rychlostí. To nemůže být pravda!!! To nemůže být on....

Pohled Sam

 Cestou bylo v autě naprosté ticho. Nikdo neřekl ani slovo. Po půl hodině jsme zastavili u Shawna, vylezla jsem z auta jako první a došla jsem až ke dveřím. Otočila jsem se a Shawn pořádseděl v autě.Šla jsem zpátky k autu, po šedé, kamenité cestičce, okolo které byl perfektně upravený trávník. "Děje se něco?" nakoukla jsem do okénka. Shawn se na mě otočila a vzdychl. "Nic, jen to jsi myslela vážně s tím Dylanem?" koukl se na mě. "Co přesně myslíš?" nadzvedla jsem obočí a čekala jsem na odpověď. "No, to aby ti dal pokoj. Ty už mu šanci nedáš?" pořád se mi díval do očí, začalo mě to znérvózňovat. Sama nevím co chci, nevím co bude a ani si nedokážu představit jak se budu chovat až ho příště uvidím. "Já vůbec nevím. Jeho chování mě čím dál tím víc přesvědčuje o tom, že ho vůbec neznám. Začínám si myslet, že to asi má skončit tak jak je to teď." Sklonila jsem hlavu dolů a koukala jsem na boty.

"Máš hlad? Nemám objednat něco k jídlu?" ptal se Shawn, když přišel do velikého obýváku. Seděla jsem na sedačce naproti veliké televizi. Všude okolo na mě svítila zelená barva ze zdí a doplňoval to černý nábytek. "Ani ne. Děkuju." koukla jsem se na něj."Alee, nemáš tu spíš něco k pití? Vodku, whiskey, cokoliv.." pousmála jsem se. "Něco najdu" usmál se a odešel. Koukala jsem do stropu a přemýšlela jsem o Kim. Kde teď je?Nestalo se jí něco? Nemůžu tu jen tak sedět. Musím jí najít!! Povzdechla jsem se a napila jsem se ze sklenky co mi mezitím Shawn postavil na stůl. Byo mi jedno co v ní prostě jsem jen chtěla na chvíli zapomenout..