#Someday

13. část - Thank you.

(Z pohledu Luka)

Ani nevím proč ale prostě chci s touhle holkou trávit čas. Vím, že z toho nic nebude alespoň né teď ale i tak prostě chci. Něčím mě hrozně zajímá a potřebuju zjistit jaká vážně je. Nejenom, že je krásná ale to jak je tajemná mě prostě přitahuje. Už si tu povídáme dobré dvě hodiny a já ani trochu nelituju toho všeho. 

''A jakto, že jsem tě tu ještě neviděla?'' usmála se na mě. ''To bude tím, že tu nebydlel. Teď ale budu našel jsem si tu práci a hledám si tu byt.'' usmál jsem se. ''Tak to je super. Proč si se rozhodl se sem přestěhovat?'' vyptávala se. ''No, bydlel jsem tu jako malej. Měl jsem to tu rád ale pak jsem odešel kvůli škole. Tu jsem ale nechla protože mě to nebavilo a když jsem dostal nabídku tady pracovat neváhal jsem ani minutu'' koukal jsem na ní a pořád jsem se usmíval. Povídali jsem si ještě asi hodinu.

''Už je dost pozdě, už půjdu'' usmál jsem se a zvedal jsem se. ''Dobře, uvidíme se zase někdy? Po dlouhé době jsem si hezky popovídala.'' pousmála se na mě u dveří. ''To jsem moc rád a ještě radši budu když se zase uvidíme. Dáš mi svoje číslo? Zavolám ti a něco domluvíme.'' usmál jsem se na ní a podal jsem jí mobil. ''Jasně'' naťukala do mobilu svoje číslo a usmála se na mě. ''Tady. Děkuju ti moc.''  objala mě. ''Neděkuj, rád jsem tě poznal. zavolám'' usmál jsem se na ní a vyšel ze dveří. Po pár metrech jsem se ještě otočil a zamával jí. Pak jsem nastoupil do auta a odjel jsem. 

(Z pohledu Sam)

musím říct, že jsem si tenhle večer vážně užila. Po dlouhé době jsem myslela na něco jiného než je Josh a Dylan. Jo Josh mi moc chybí, byl jako můj brácha ale s tím teď už nic neudělám. 

Uklidila jsem v obýváku, upravila jsem sedačku a šla jsem nahoru. Vlezla jsem do vany a relaxovala. Asi po hodině jsem vylezla, obmotala jsem si ručník kolem těla a šla jsem se obléct. Zalezla jsem do postele a na ntb jsem si pustila film. Bylo už celkem pozdě ale mě se spát nechtělo. Zítra jdu do školy ale kdo to řeší? Já ne. 

Už byl skoro konec filmu a rozsvítil se mi mobil. 
Od Unknown: ''Děkuju, že jsi mi dala šanci abych tě poznal. Budu rád, když někam zajdem. Můžu tě zítra vyzvednout ve škole? Luke.xx.''
Od Sam: ''Já děkuju. Jasně, budu ráda. Končím ve tři.:)'' 
Odepsala jsem a zaklapla jsem ntb.
Od Luke: ''Budu tam. Těším se:)''
Usmála jsem se pro sebe a hodila jsem mobil na stolek vedle postele. Otočila jsem se a za chvíli jsem usnula.

RÁNO

Zase ten otravnej budík, mám chuť ho vzít a hodit ho z okna abych mohla v klidu spát. Po chvíli sem se ale vykopala z postele a došla jsem do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a zapla jsem žehličku na vlasy. Rychle jsem došla ke skříni a začala jsem vybírat co si vezmu na sebe. Po chvíli jsem se sama sobě začala smát. Samantho od kdy zase přemýšlíš nad tím co si vezmeš na sebe a po jak dlouhé době jsi zapla tu žehličku? Musela jsem se smát, ale prostě po dlouhé době jsem zase měla plány, měla jsem kamaráda a věděla jsem, že nepůjdu jenom do školy a domů. 

Nakonec jsem si vzala černé džíny, víle tričko a na to světlý svetr. Vyžehlila jsem si vlasy do nich jsem dala sluneční brýle a do ruky jsem vzala kabelku. (V médiích) Seběhla jsem schody, z linky jsem vzala nějaké peníze co mi tady nechala mamka a do ruky jsem si vzala sušenku. V chodbě jsem si vzala boty a šla jsem na  autobus. Cestou na zastávku jsem si do uší dala sluchátka a v duchu jsem si zpívala. 

Nastoupila jsem do autobusu a sedla jsem si k oknu. Když jsem projíždeli okolo baráku od Kim, vyděla jsem jak dobíhá bus. Včera ve škole, mě jenom pozdravila stejně jako já jí ale pravda je, že mi chybí. ''A-ahoj. Můžu'' ukázala na místo vedle mě. ''Jasně'' usmála jsem se. ''Nechceš někdy někam zajít? Štve mě, že už to není jako dřív. Mám tě ráda a chybíš mi.'' promluvila jsem najednou. ''Moc ráda!'' usmála se a vzala mě za ramena a 'objala' mě. Já jsem s na ní usmála a ptala jsem se jí na prázdniny a tak. Připadá mi to jako za starých časů, jsem ráda, že už jsme si to vyříkaly a doufám, že už to bude v pohodě. Kim pro mě vždycky byla jako sestra a vím, že sem si za tohle mohla sama, tím jak jsem se uzavřela před světem ale v té chvíli jsem nic jiného nezvládla.

Došly jsem do školy a pohledy jsem přestávala vnímat. Pak jsme ale došly před třídu kde stála Amy, je to naše spolužačka a taky pěkná kráva ale nikdy jsem s ní žádný problém neměla nevšímala jsem si jí. Když jsem chtěla vejít do třídy postavila se do dveří. ''Pustíš mě prosím?'' koukla jsem se na ní. ''Uhhm, Ne'' zasmála se. ''A proč? Já chci jenom projít tak co máš za problém?'' vyprskla jsem na ní. ''Ten, že jsi divná. Jsi jak zombie a tváříš se jak sériovej vrah'' rozesmála se ještě víc. ''Jdi do prdele'' zasyčela jsem ''CO jsi to řekla?'' vyprskla. ''Nech mě na pokoji, nic jsem ti neudělala tak mě nech projít.'' snažila jsem se být klidná. ''Nenechám! Jsi kráva a od té doby co už tady nemáš toho kamarádíčka a jeho brášku tak jsi ještě ke všem-.'' nestačila to říct a přerušila jí Chloe. ''To by stačilo Am, jdi do třídy, sedni si na zadek a buď ticho'' strčila do ní atím udělala místo abych mohla projít. Vešla jsem ''Děkuju'' usmála jsem se na Chloe. ''Za nic'' usmála se a sedla si na svoje místo. 

Celý den ve škole probíhal normálně, už jsme se učili a to je teprve druhý den školy. Vycházím ze školy a čekám na Luka. Po deseti minutách se objevilo jeho auto a minutu potom i jeho hlava. ''Ahoj, promiň zdržel jsem se na prohlídce jednoho bytu'' přiběhl ke mě. ''Jasně v pohodě.'' usmála jsem se a šla jsem za ním k autu. ''Nasedni'' usmála jsem se a poslechla jsem. ''Kam pojedem?'' usmál sem se a zapla si pás. ''Nech se překvapit, jenom doufám, že to tam máš ráda stejně jako já'' zasmál se a já s ním. ''Jeli jsem už nco přes hodinu. ''Ještě by jsme se mohli stavit někde na jídlo'' koukla jsem na něj a pohladila jsem si břicho. ''neboj všechno zařízeno'' usmál se a jdnou rukou ukázal na zadní sedadlo. Otočila jsem se a tam byl piknikový koš. ''Mnaam, jsi úžasnej'' zasmála jsem se. ''Já vím'' vyplázl na mě jazyk. ''Už tam budem'' usmál se ....