#Someday

41. část

Podívala jsem se zrovna ve chvíli, kdy mi jeden z nich vytahoval injekci z kůže. Během pár sekund jsem viděla rozmazeně, měla jsem problém udržet oči otevřené. Snažila jsem se jak nejvíc jsem mohla ale nakonec jsem selhala. Tělo mě neposlouchalo. Potom už jsem vnímala jen tmu.

Pohled Dylana

"Půjdu tam sám. Když se nebudu vracet dlouho tak tam jděte. Budu se to snažit vyřešit v klidu, jde mi o to aby se jí nic nestalo ne o to aby se tam všichni navzájem postříleli." mluvil jsem klidně. Už jsme byli skoro na místě a v auta vládlo dusno a nepříjemné ticho. Nikdo se neodvážil nic říct. Nikdy jsem se o nikoho tak moc nebál, přál jsem si tam být místo ní. Chtěl jsem jí vidět odcházet, volnou a šťastnou i za té možnosti, že já tam budu muset zůstat a potýkat se se svým osudem. 

Věděl jsem, že vraždou Logana neodstraním všechnu svojí bolest ale také jsem věděl, že je to jediná možná odplata. Ublížil by spoustě dalších lidí, kdybych ho nezastavil. Musel jsem to udělat a klidně za to ponesu následky. Vím, že okolo Logana bylo vždycky spoustu lidí, kteří ho měli za boha. Za někoho nadřazeného ostatním, někoho kdo může vraždit a ubližovat bez následků. 

Dojeli jsme na místo, které jsem vybral jako vhodné pro zaparkování auta. Všichni jsem vystoupili a ještě o pár metrů jsem se přiblížil ke starému skladišti. Potom jsem se otočil na ostatní a řekl jim aby tady zůstali. "Já jdu. Dejte mi zhruba půl hodiny, když do té doby neuvidíte přicházet Sam tak tam vtrhněte." řekl jsem klidně a pomalu jsem se otočil k odchodu. "Počkej" ozval se Ryan. "Nenecháme tě tam. Je ti to jasné? Vím, že jsi ochotný tam zůstat na to tě moc dobře znám ale my tě tam prostě nenecháme. Přijdeme pro tebe, když se něco posere." slabě se pousmál a já jsem přikývl. "Dobře, ale když půjde o krk i vám tak mě tam nechat musíte! Já jsem až na posledním místě, jasné?" zvýšel jsem hlas a Ryan křečovitě přikývl na souhlas. 

Pomalu jsem se přibližoval k velké staré budově. Z venku vypadala opuštěně, schátrale a nikoho by ani nenapadlo co se v ní tak často odehrává. Předávky drog, peněž, lidí, zbraní, všechno možné co vás jen napadne. Logan jel snad ve všem, na co si jen vzpomenete a i tak mu to tak dlouhou dobu všechno vycházelo. Nikdy jsem si s ním neměl nic začínat, neměl jsem mu na všechno tak jednoduše skočit. Jsem idiot. 

Stál jsem už asi jenom 3 metry od starých kovových dveří. Uslyšel jsem hlasy, trošku jsem zvolnil chůzi a zaposlouchal jsem se o čem se baví. "Jste idioti!!! Kolik jste jí toho dali?!" to bylo jediné co jsem byl schopný rozeznat. V tu chvíli jsem se začal bát ještě víc než jsem se bál před pár vteřinamy. Nebál jsem se o sebe, o svoje bezpečí nebo o svůj život ale o ni. Bylo mi jasné, že se baví o Sam. Udělalo se mi nevolno z náhlého pocitu strachu a bezmoci, který mě přemohl. Rozeběhl jsme se proti dveřím a bez zaváhání jsem je otevřel a vběhl jsem dovnitř. 

"Kde je?" zařval jsem aniž bych se podíval kolik lidí okolo mě stojí. "Tak kde je? Neslyšíte?!!!" řval jsem jak jen jsem mohl. Věděl jsem, že tohle je chyba. Měl jsem být v klidu a všechno vyřešit, to by jí spíše pomohlo než to co právě dělám. "Uklidni se" zavrčel na mě jeden z nich, "Až jí pustíte a já uvidím, že je v pohodě tak se uklidním! A nepokoušej se mi říkat co mám kurva dělat!!" naprosto jsem nad sebou ztratil kontrolu. Bylo mi jedno co udělám nebo co řeknu, prostě jsem jí už chtěl vidět. Chtěl jsem ji obejmout a říct jí, že všechno bude v pořádku. Na ničem jiném mi nezáleželo. 

Vytáhl jsem zbraň a namířil ho na prvního, kdo mi padl do oka. "Kde je???" řval jsem. Hlas jsem měl hrubý a přeskakoval mi. Najednou se zezadu místnosti někdo zasmál. Já jsem jen vzteky zavrčel. Dotyčný se zvedl a šel ke mě. "Všechno bude." řekl klidně. Byl bez trička a měl obvázané rameno. "Tak mi řekni kde je!" nepřestával jsem křičet. "Všechno má svůj čas. Nejdřív se postaráme o tebe." zašklebil se a v té chvíli mi někdo vyrazil zbraň z ruky a začali do mě kopat. Snažil jsem se bránit co to šlo ale nakonec jsem to vzdal, šlo na mě asi 6 chlapů a já jsem neměl ai nejmenší šanci. 

Všechno mě bolelo, tekla mi krev a nebyl jsem schopný přemýšlet. Snažil jsem se postavit ale dlouhou dobu se mi to nepodařilo. Nakonec jsem našel zbytek svých sil a s bolestným zakňučením jsem se zvedl. Postavil jsem se naproti němu a snažil jsem se uklidnit. "Užil sis to? Teď mi řekni kde je!!!" jen se zasmál a kývnul na dva chlapi za ním. Každý mě vzal za jednu paži a táhli mě za ním. 

Došli jsem před velké dveře. Bylo vidět,že kdyby byly nabarvené na červeno. Dnes ale z barvy zbylo jen tu a tam pár šmouh. Otevřel dveře a mě se naskytl pohled na Sam, ležící na zemi. Nad ní se skláněla nějaká žena a kontrolovala jí životní funkce. Přes všechnu bolest jsem se jim vytrhl a rozběhl jsem se za ní. Klekl jsem si k ní a vzal jsme jí hlavu do dlaní a položil se ji na kolena. Hladil jsem ji po tváři a snažil jsem se přijít na to co ji to udělali. "Co jí je?" vyštěkl jsem na ženu vedle mě. Té se v očích objevil strach ale neodpověděla mi. Jen se otočila zpátky na Sam a přiložila jí studený obklad na čelo. "Tak odpovíte mi? Co jí to sakra udělali?" už jsem křičel. "Neunavuj se. Nerozumí ti" zasmál se. "Co jí je?" zakřičel jsem ale na konci se mi hlas zlomil. "Když bude dost silná tak to možná přežije." uchechtl se. "Může si za to sama." zasmál se. "Ty.!!" zařval jsem a pomalu jsem se zvedl. Sundal jsem si mikinu a položil jsem ji Sam pod hlasu.

Všiml jsem si její pořezané ruky. Rozhlédl jsem se po místnosti a viděl jsem rozbité zrcadlo. Pak jsem se podíval zpátky na něj a na jeho obvázané rameno. Slabě jsem se zasmál. "Co je ti k smíchu?" zavčel. "Ona ti to nandala." podíval jsem se mu přímo do očí. "Proto si jí to udělal. Nandala ti to holka." uchechtl jsem se. "drž hubu" vyšťekl na mě. "Svázat" kývl na toho chlapa vedle sebe a ten mě svázal a já jsem se ani nebránil. Věděl jsem, že bych ho neměl provokovat ale já jsem v té chvíli nic jiného dělat nemohl. Věděl jsem, že nemá v plánu mě pustit a nebyl jsme si ani  jistý tím, jestli pustí Sam. "Pusť ji." zavrčel jsem. "Mě už máš. Se mnou si dělejte co chcete. Třeba mě zabijte je mi to jedno. Ale ji pusťte. Nemá s tím nic společného." zavrčel jsem. "Ale má. Víc než si myslíš."




----------------------------------------------
Wooow celá část jen z pohledu Dylana. Překonala jsem se:D 
 - Vím, že už jsem několikrát říkala, že bude konec ale vždycky mě ještě něco napadlo a já jsem to prodloužila ale tak i tak. Konec se nám přibližuje a já jsem moc ráda za vás všechny co to čtete!!!!:) Chci vám všem moc poděkovat a doufám, že se mnou budete mít ještě chvíli trpělivost a vydžíte se mnou až do konce:D:))) 
♥