#Someday

27. část - Guns?

"On, on ví kdo jí unesl.. ře-řekl mi to" šeptala jsem. "A co? Kdo to je? Řekl ti jak je najít?" ptal se. Neodpovídala jsem. Jen jsem koukala před sebe. "Ten hajzl" šeptla jsem. "Notak Sam. Řekneš mi už konečně kdo to je?" naléhal. "Jo.. L-Logan. Logan jí unesl."

Pohled Shawna

''Ten hajzl!!!'' zařval jsem přes celé auto a nemohl popadnout dech. Sam jen seděla a nic neříkala. ''Možná vím, kde by mohla být'' šeptl jsem. Sam se na mě hned otočila. ''Ale jestli mám pravdu, tak to bude dost nebezpečné. Musíme to ohlásit policii, nemůžeme tam jen tak jít.'' Zastavil jsem auto a podíval se na ní. ''Ne!! To nemůžeme! Co jim asi tak řekneme? Že to všechno způsobil můj otec, který má být už 5 let mrtví? To asi ne!'' zvýšila hlas a v očích se jí leskly slzy. ''Pojedeme ke mě.. Máma má v pokoji zbraň. Vezmu si jí. Musíme jít pro ní, Shawne.. Prostě musíme. Jestli nechceš jít, chápu to ale já tam půjdu.'' podívala se mi do očí a já v nich viděl odhodlání, které bych teď raději neviděl. 

Je to vážně nebezpečné, hlídají to tam Loganovi chlapi. Vím o té budově jen málo, protože sem s tím co tam dělají nikdy nechtěl mít nic společného. ''Půjdu s tebou.. a zbraně mám.. doma..'' šeptl jsem. ''Co? Na co je máš?'' podívala se na mě a já nevěděl co jí říct. ''Všechno ti pak vysvětlím teď musíme jít pro Kim.'' pohladil sem jí po ruce a podíval se jí do očí. ''Ale... ale ... Dobře.. Jen j-já neumím střílet.'' šeptla. ''Ukážu ti to..'' chytl jsem jí za ruku. ''Ale doufám, že to nebudeš potřebovat. Já střílet umím, ale i tak si myslím, že po nás střílet nebudou. Jde jim o tvého otce a kdyby tě zabili tak by si to posrali.'' 

Pohled Sam

''Otevři tu skříň v ložnici, v rohu. Šuplík uplně dole, má dvě dna.. Tam najdeš zbraně. Zatím ještě pro něco dojdu.'' podal mi klíče od bytu a sedl zpátky do auta. Rychle jsem odemkla a šla do ložnice. Zbraně jsem našla přesně tam kde mi řekl. Vzala jsem jednu do ruky ale hned jsem jí zase musela položit. Ruce se mi třásly a představa, že tím mám na někoho mířit je strašná.. Tohle já prostě nedokážu, nejsem taková.. Pro Kim!!! Je to pro Kim!! Silně jsem se nadechla a vzala i druhou zbraň. Šuplík jsem zasunula a skříň zavřela. Zbraně jsem položila na stolek u postele a lehla si. Čekala jsem až přijde Shawn, po chvíli někdo zvonil. Běžela jsem ke dveřím a otevřela. Shawn to ale nebyl..

Pohled Kim

''Nebudu to jíst'' zašklebila jsem se a protočila očima. ''Mě je to jedno, ty budeš mít hlad.'' zasmál se. Já jsem se jen zasmála a plivla na něj.  ''Ty malá děvko!'' zařval a chytl mě za vlasy. Stáhl mě z postele a hodil se mnou o zem. Nadechla jsem se a snažila se nevnímat tu bolest, zvedla jsem se na nohy a podívala se přímo na něj.

''Nebojím se tě'' zasmála jsem se i když bych se nejradši rozbrečela a sedla si do kouta. ''Začneš se bát. Do teď jsem na tebe byl milej. Teď začíná peklo, holčičko'' odfrkl si a šel směrem ke mě. Třásla jsem se ale snažila se to nedávat najevo. Stál dost blízko abych slyšela jak zrychleně dýcha. ''Teď si mě nepřej, ty jedna malá děvko.'' zařval a dal mi facku. Byla dost silná, stála jsem dost blízko zdi a dopadla na ní. Spadla jsem na zem a už jsem neměla sílu se zvednout. Začal do mě kopat a smál se. Najednou se otevřeli dveře a někdo ho odtáhl pryč. Ten hlas... přišlo mi, že ho znám ale oči se mi zavírali a než jsem stačilo poznat kdo to byl tak jsem nevnímala nic..

Pohled Sam

''Promiň, ale nemám čas.'' šeptla jsem a chtěla jsem mu zavřít před nosem. ''Dej mi jen 5 minut, slíbila jsi mi to.. Prosím'' podíval se mi do očí a já ho nakonec pustila. ''Sedni si a povídej, máš 5 minut'' odsekla jsem a čekala až se Dylan rozhodne mluvit. ''Víš,.. jsem idiot'' začal ale já jsem ho přerušila. ''Jo, to už vím'' zasmála jsem se. Vlastně ani nevím proč jsem to řekla, byla jsem naštvaná kvůli všemu a vystresovaná kvůli Kim.. Pořád ho mám ráda, jen jsem teď strašně zmatená. ''Dobře.. Původně jsem ti tady chtěl říkat, jak mě všechno mrzí jen aby jsi mě vzala zpátky ale teď je něco důležitějšího co ti musím říct.. Budeš mě nenávidět, víc než se nenávidím sám ale i tak ti to řeknu.'' polkl a díval se mi do očí. "Vím kde je Kim... Celou dobu jsem to veděl.. Vím, že jí unesli, protože kvůli mě vzali jí a né tebe.. '' šeptal... 

Seděla jsem tam a snad minutu jsem nedýchala, bylo to jako by se všechno zastavilo. Koukala jsem na něj a nechtěla jsem věřit tomu co právě řekl. ''Co?'' to bylo to jediné co jsem ze sebe dostala. ''Chceš mi říct, že jsi to celou dobu věděl??'' začala jsem křičet. ''Jak si to představuješ? Co si jako myslíš, že teď udělám!!'' Řvala jsem a on na mě jen koukal. Po chvíli otevřel pusu a chtěl něco říct ale já jsem ho nenechala. ''Víš co!! Vypadni!! Nikdy tě už nechci vidět!!'' řvala jsem víc a víc. ''Nikdy!! Slyšíš!!!'' Řvala jsem a tekly mi slzy..

Už je to asi 10 minut co se Dylan zvedl a odešel, snažil se ještě něco říct ale já jsem ho nevnímala. jen jsem seděla, koukala na jedno místo a ignorovala ho. Uslyšela jsem zvonek. Zvedla jsem se a šla otevřít. Stál tam Shawn, oddechla jsem si a pustila ho dál. Bez jediného slova jsem šla zpátky do obýváku a sedla si na gauč. ''Co se stalo??'' sedl si ke mě Shawn a hladil mě po zádech. Jen jsem se na něj podívala a objala ho. ''Byl tu Dylan.. Přišel mi říct, že ví kde Kim je, protože to celou dobu věděl... '' šeptala jsem a začala znovu brečet. ''Já toho hajzla zabiju'' zatnul pěst. ''Šššš. Neplakej, pomůžeme jí.''

------------------------------

Omlouvám se, že dlouho nebyla část ale nějak jsem nestíhala a po pravdě se mi ani nechtělo sedět u PC:) Ani nevím jak teď budu dávat často, bude pololetí a tak, znáte to :X Ale budu se snažit dát minimálně 2 části týdně:)