#Someday

37. část - I'll never leave you.

Druhý den ráno mi zvonil budík v půl 9. Lenivě jsem se zvedla z a přešla jsem do koupelny. Rychle jsem se osprchovala a lehce jsem se namalovala. Přešla jsem ke skříni a vytáhla jsem si jednoduché černé džíny a k tomu modrou košili. Oblékla jsem se a šla jsem se nasnídat. Aspoň jsem se o to pokusila. Vůbec jsem neměla chuť k jídlu. V hlavě jsem měla hrozný zmatek a žaludek jsem měla jako na vodě. Nakonec jsem si uvařila jen čaj a šla se obout.

Na místě jsem byla o chvíli dřív. Vešla jsem dovnitř a všechno se zdálo být úplně stejné jako si to pamatuju. Sedla jsem si ke stolu od kterého dobře uvidím ven a objednala jsem si džus. Ani jsem nemusela čekat dlouho a objevil se ve dveřích. Bez náznaku emocí došel až ke stolu kde jsem seděla já a přisedl si.

"Ahoj" šeptla jsem. "Ahoj" najednou se usmál. Byla jsem zmatená z jeho chování. "Asi vím proč potřebuješ mojí pomoc." řekl nakonec. Nedávalo mi smysl jak by to mohl vědět, když to vlastně nevím ani já. Kývla jsem hlavou na náznak toho, že má pokračovat. "Jde o O'Briena  toho hajzla Logana, že?" nazvedl obočí a díval sem i zpříma do očí. "No to vlastně asi taky. Já jen, chtěla jsem se tě zeptat jestli něco nevíš. Dylan se chová divně a já nevím co si o tom myslet. A jestli se děje něco okolo Logana tak to budeš vědět spíš ty než já." vykoktala jsem ze sebe.

"No já myslím, že Logan už problémy dělat nebude" slabě se uchechtl a potom vrátil tvář do neutrálního výrazu. "Jakto myslíš?" nechápala jsem . "Logan je mrtvej" odpověděl jednoduše. V tu chvíli mi už bylo všechno jasné. Dylan ho zabil. Dylan zabil Logana. Proto se chová tak divně, proto si myslí, že mě ztratí. Už jsem byla asi dlouho mimo a táta mě chytl za ruku. "Bude to v pohodě. Všichni Loganovi lidi vědí,že to byl Dylan ale já vám pomůžu. Zítra se sejdeme znovu tady. V tuhle dobu, zařídím vám doklady, pasy, peníze všechno. Nemusíš si dělat starosti. Mámě to taky vysvětlím. Musíš ale přesvědčit Dylana, že musí odjet jinak jste v nebezpečí oba dva." Jeho hlas zněl tak trvdě ale zároveň jsem věděla, že mu můžu věřit. Přikývla jsem, zvedla jsem se ze židle a odešla. Nasedla jsem zpátky do auta a jela za Dylanem. Věděla jsem jistě kde je. Dojela jsem před dům O'Brienových, kteří tam ale momentálně nebyli. Už nějakou dobu jsou pryč. Nevím kam jeli a nikdy jsem to nezjišťovala, musí to pro ně být moc těžké všechno. 

Odemkla jsem si klíčem, který mi dal Josh pro případ nouze. Potichu jsem vyšla schody a otevřela jsem Joshův pokoj. Dylan seděl na jeho posteli a prohlížel si jeho věci, knížky, časopisy, oblečení, všechno. Hned si mě všimnul, zvednul hlavu a já viděla tolik bolesti v jeho očích. Pomalu jsem došla až k němu a silně jsem ho objala. On si mě přitáhl ještě blíž k sobě a já jsem věděla, že nemá daleko k pláči. "Všechno je v prdeli! Všechno jsem pokazil Sam! Všechno je jen moje vina!" zašeptal. Jeho hlas přeskakoval a byl chraplavý. "To není pravda. Nic není tvoje vina a všechno bude v pořádku. Všechno spolu zvládneme. Musíš mi ale něco slíbit." odmlčela jsem se. Dylan se odtáhnul a koukal mi do očí. Nic neříkal tak jsem pokračovala. "Odjedeš se mnou. Daleko" V obličeji se mu nejdřív obejvil překvapený výraz ale potom slabě přikývl. "S tebou pojedu třeba na konec světa." šeptl. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Dávala jsem mu všechnu lásku, kterou jsem měla. "Zabal si všechny věci. Večer přijď ke mě a ráno odjíždíme. Nevím kam, takže na to se mě neptej, Jen vyhoď všechny doklady a na nic se mě neptej." řekla jsem rychle a znovu jsem ho rychle políbila a potom jsem se zvedla a odešla.

Přišla jsem domů rychle jsem si do tašky naházela všechny věci, které budu potřebovat. Věděla jsem, že bych se nezvládla rozloučit s mamkou a Kate tak jsem se rozhodla, že jim napíšu dopis. Při psaní mi slzy tekly po tvářích ale já jsem věděla, že není jiná možnost. Trhalo mi srdce, že se s nimi ani nemůžu rozloučit a nevím jestli je ještě někdy budu mít možnost vidět ale kdybych se s nimi měla rozloučit osobně tak nikam neodjedu. Já ale odjet musím. Musím všechno napravit, když mám příležitost.