#Someday

32. část - Killer?

"To je pravda. Jediné co po tobě chci je aby jsi nechal mojí dcera na pokoji. Jednou se na ní podíváš a jsi mrtvej. Moc dobře víš, že to myslím vážně. Víš, kolik tvých a vlastně i vlastních chlapů jsem už zabil, že ano?" uchechtl se. Všichni to moc dobře vědí, že zabíjí všechny, kteří jsou mu přítěží. "Kdo by to nevěděl. Za tohle si ale můžeš sám, ty jsi jí opustil já ne. Ty jsi nechal svojí rodinu, zranitelnou a samotnou zatímco si žiješ ten svůj přepychovej život" zasmál jsem se a on vystřelil. 

Svalil jsem se na zem a hned jsem si přimáčkl ránu od kulky. "Vážně? Do nohy?" podíval jsem se nahoru a lehce se zasmál. "Nemám v plánu tě zabít, to by pro tebe nebyl trest. Ber to jako varování a jestli nenecháš Samanthu a všechny v jejím okolí tak to bude horší." odpověděl chraplavým hlasem a zbraň si dal za opasek. Nic dalšího neřekl, jen se otočil a odešel. 

"Parkere! Jo, kulka zůstala v noze. Kurva Parkere zvedni tu svou prdel ať už jsi tu." zařval jsem do mobilu a ten hodil proti zdi. Nezačal jsem s tímhle vším jen kvůli tomu abych toho nechal kvůli nějakému dědkovi. Nenechám toho do té doby než budu mít co chci. A já vždycky dostanu to co chci!

Pohled Dylana

"Už žádné lži, slubuju. Budeš se ptát nebo mám prostě říkat.?" šeptal jsem. "Začnu se ptát na to hlavní. Potom mi řekneš zbytek" hlas se jí třásl, byla nervózní.Nic jsem neříkal, čekal jsem až začne sama. "Uhmm.. Jak to přesně je s Loganem? Co je zač? A co s ním máš společného ty?" její hlas se slabě prolomil při poslední otázce. Srdce mi bušilo jako o závod ale já už jsem se rozhodl. Žádné další lži, už jsem dost ublížil lidem v mém okolí. Není moc lidí co pro mě něco znamenají ale i těm pár lidem jsem dokázal pokazit život. "Logan je prostě hajzl. Jede ve všem co tě jen napadne, krádeže, přepadení, únosy, zbraně, drogy.. Všechno možné." odmlčel jsem se. Sam se na mě podívala a kývla na znak, že chápe a že mám pokračovat. Nadechl jsem se a pokračoval: "Dostal mě do toho všeho. Nikdy jsem nechtěl mít nic společného s něčím takovým ale prostě se to stalo. Vyhodili mě ze školy a já se to bál říct našim, nechtěl jsem je zklamat.. Nikdy.. Prostě jsem se sanžil najít práci. Chvíli jsem dělal v jedno autoservisu a tam jsem narazil na Logana, který mi nabídl práci. Nejdřív jsem nic moc nevěděl, jen to, že mi za to dá hodně peněz a v té chvíli to pro mě bylo hlavní." můj hlas se změnil v tichí, chraplavý a já se bál pokračovat.

"A co prěsně jsi dělal?" šeptala jako by se bála mé odpovědi. "No, nikdy jsem se přímo nepodílel na těch věcech. Logan za mnou vždycky přijel nebo pro mě poslal a já vymýšlel strategii. Různé únikové cesty, útoky, odlehlá místa na předávky a tak podobně. Myslel jsem si, že vydělám nějaké peníze a nechám toho ale tak jednoduché to nebylo." odkašlal jsem si a oči jsem upřel na světle modrou zeď.

"Takže jsi nikdy..." zarazila se uprostřed věty. "Nic nech to být." zašeptala a hlas se jí třásl ještě víc než před tím. "Co ? Myslíš, jestli jsem někomu ublížil? Nebo někoho zabil?" zeptal jsem se a podíval se na ní. Opatrně přikývla. "Ne" řekl jsem jednoduše a ona se pousmála.

------------------

Takžeee hodně krátká část já vím:D Ale chtěla jsem vám přidat takové trochu rozřešení minulého dílu ještě tenhle týden a jindy bych to už asi nestihla takže aspoň něco:D:)

Ještě jsem vám všem chtěla poděkovat za podporu, jsem hrozně ráda, že to někoho baví a nepíšu to jen pro sebe:) 

POMALU SE BLÍŽÍME KE KONCI! Čekejte max. tak posledních 10 částí:) Už tak jsem tuhle story o dost prodloužila takže tohle už je konečné rozhodnutí o tom kdy to ukončím:) Mám posledních pár nápadů na děj a už vím přesně jak to ukončím aby jsme byla spokojená takže už to víc prodlužovat nebudu:)