Choré Mládí

Mír

PŮVODNÍ PUBLIKACE: 28.1.2022

Bitvu kterou jsem započala jsem velmi rychle ukončila. Nemám již důvod dál bojovat. Nejsi již středem mého zájmu. Se svým pastýřem jsem konečně našla vnitřní mír a má dlouho zapomenutá síla byla obnovena. Díky němu mám konečně sílu každé ráno vstát a přivítat další den. Nechala jsem tě napospas tvému utrpení a to tě užírá. Tvé zoufalé činy jen dále krmí mou rostoucí sílu a škodolibou radost smát se nad tvou ubohou existencí. Jídlo opět chutná skvěle, zahodila jsem všechny flašky alkoholu a slunce opět svítí na mou bledou tvář. Zlé myšlenky a má žízeň po krvi již netíží mou mysl. Můj život neměl smysl, neměla jsem vidinu do budoucnosti a najednou se mi daří. Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít opět radost z každého nádechu. 

Byla tu ještě jedna karta, která velmi dlouhou dobu tížila mou mysl. Vždy mě rozbolí srdce když si naň vzpomenu. Myslela jsem si předtím dlouhou dobu, že on je mou spřízněnou duší. Měli jsme spoustu věcí společných. Dokázali jsme se téměř na všem shodnout. Dlouho jsem tě měla ve svém srdci, ale tobě jsem byla dobrá jen v posteli. Vždy v opilosti jsi mi tvrdil jak moc pro mě tvé srdce hoří, plánovali jsme společnou budoucnost avšak za pár dní jsi vše zbořil. Díky tomu jsem nebyla schopna tenkrát své srdce odevzdat svému pastýři nadobro. Až po třech letech se mlha kolem tvé existence rozplynula. Tentokrát to prý již myslíš doopravdy, tentokrát po mě opravdu tvé srdce touží a i jsi vyslovil to slovní spojení "miluji tě". Avšak těsně předtím něž jsi takto začal konat se právě daná mlha rozplynula. Konečně jsem celou tvou existenci dokázala vidět jasně a bez růžových brýlí. Na tvá slova lásky jsem tentokrát řekla, že to necítím stejně a já dokázala cítit bolest v tvém hlase. Vzbuzuje to ve mě agresi. Agresi z toho, že celé ty roky jsem byla zahleděná do někoho, kdo mě systematicky odmítal a ničil mě. Už mě neobměkčilo ani to, kdy jsi v noci plakal, že nedokážeš již žít s bolestí, která tvé srdce tíží. Teď se jen škodolibě usmívám nad tvým utrpením. Možná nejsem dobrý člověk, když se těším z utrpení ostatních, avšak nemohu jinak. Je velmi uspokojivé když moji trýznitelé z minulosti teď trpí a já žiji životem bohémů. Vím, že utrpení vás všech bude mít ještě dlouhé trvání a to mě naplňuje neskutečnou radostí.  Slyším hudbu ve své mysli, jak se pomalu stává hlasitější a krásnější. Jsem na vrcholu a vy jste na svém dně, kdy vám zní requiem. Se svým pastýřem se jen smějeme vašim existencím a vzpomínáme na to, jak temná to byla dříve doba, kdy já byla myslí i srdcem jinde. Konečně jsem opět celá a mám svou druhou polovinu. I přesto, že je můj pastýř opakem mě samé, tak se perfektně doplňujeme. Teď je konečně správná doba i místo pro to aby náš vztah jen kvetl a my konečně mohli uzavřít krvavý pakt po kterém jsem tak dlouhou dobu toužila.