PŮVODNÍ PUBLIKACE: 21.9.2022
Absolutně nerozumím tomu, co se děje. Našla jsem si práci, je v pohodě, ale neuživí mě. Takže si hledám druhou práci, to znamená, že nebudu mít volný ani jeden den v týdnu. Vzhledem k mojí narůstající sociální fobii je to pecka. Asi mě to zničí, ale tak raději se asi zaměstnám než abych dělala kurvu na internetu a nenáviděla se za to. Sorry, že to tak řeknu, respektuju to u ostatních, ale sebe soudím vždy a za všech okolností. Lidi mě prakticky nemůžou urazit, jelikož já bych se dokázala zroastit 5x tak líp a ještě uznám, že máš pravdu. Alespoň bude víc peněz na drugs, který nevím, kdy budu mít čas brát, když budu furt v jobu. Je i ideální, že teď nemám vztah ani nejsem nikým posedlá, neměla bych na týpka čas. Nejdivnější na tom je to, že je mi to celkem u prdele, jo jsem s tím smířená. Tohle teď bude můj život na celej jeden rok. Když nebudu mít čas utrácet, třeba konečně nebudu jen přežívat ze dne na den. Jen mě sere ten nájem 14k za 1+KK pro mě samotnou je prostě moc, ale tak co už, byt potřebuju. Vím, že mi máma nevěří, že to dokážu poplatit a ještě si něco ušetřit, ale zvládnu to. Stejně ze mě toho moc už nezbylo. Konečně se začínám asi měnit. Ještě před rokem bych nevěřila, že půjdu dobrovolně pracovat a nebude to tak bad. Nevěřila jsem tomu, že začnu míchat fet s jiným fetem, chlastem a tím říct každýmu oplzlýmu kreténovi, co mě chce jenom mrdat, nasrat! Fuck off fake friends a nadpozemský představy o slávě a bohémským životu, které nám společnost slibuje, protože stejně nikdy nebudu nějaká další Selena Gomez nebo Nicky Minaj...a ty taky ne. Nechápu vole tady už nic, asi je možný všechno.
ČTEŠ
Choré Mládí
NouvellesNikdo nám nedal návod jak žít. Potácíme se světem a nevíme, co vlastně chceme, jestli si vzít na večírek šaty s krajkou či volánky, jestli bojovat nebo už to tentokrát opravdu vzdát. Jak se sakra máme dostat z té nekončící deprese a kdo z nás bude d...
