PŮVODNÍ PUBLIKACE: 25.3.2022
Byla jsem vždy svým způsobem přitahována ke krvi. Nevím odkud to přišlo a zda ten pocit někdy zmizí. Věděla jsem, že to není běžné a tak jsem to vždy držela v tajnosti. Proto mě asi i odjakživa přitahuje vše co je temné. Dřevěné rakve, svěží vůně mechu na hřbitovech, okultismus, upíři, vrazi, monstra číhající v hlubinách, bájné legendy a jiné věci, které by jiné odpuzovaly či tolik nezajímaly. Často mám představy, které jsou plné krve. Není v nich většinou násilí. Jen stékající krev po sněhově bílých zdech.
Měla jsem pár týdnů klid v duši avšak je to zpět. Potřebuji vidět rudé pramínky na kůži a cítit jak teplá tekutina stéká po mých rukou. Už jsem se asi opravdu zbláznila. Musím se trestat, protože nedovedu fungovat. Jsem defektní kus, nepotřebný pro společnost. A musím za to zaplatit, protože jako bych už neplatila dost. Ztrácím se.
ČTEŠ
Choré Mládí
Historia CortaNikdo nám nedal návod jak žít. Potácíme se světem a nevíme, co vlastně chceme, jestli si vzít na večírek šaty s krajkou či volánky, jestli bojovat nebo už to tentokrát opravdu vzdát. Jak se sakra máme dostat z té nekončící deprese a kdo z nás bude d...