Choré Mládí

Nekonečno

Update je zas tadyyy! Takže, jsem na sebe za poslední dobu celkem pyšná a zároveň vlastně ne. Nezačala jsem znovu brát jak jsem říkala, jsem čistá a vydržela jsem to, psala jsem to celý zas v náporu negativních emocí a ztracená. Jediný na co nejsem pyšná je, že se neumím za sebe víc postavit a to, že dost chlastám. Celý tohle období, kdy ještě chodim do práce se zdá fakt nekonečný a to asi i proto, že se tam děje moc špatných věcí. Ve zkratce je moje vedoucí alkoholička a ta oblastní manažerka jí v tom kreje. Všichni jsou na ně nasraný a to i proto, že vidí, co mi dělají. Jsem ráda za podporu, to je jasný, ale nechápu, jak jim může přijít tohle v pořádku. Chtěli teď po mně, abych pracovala 7 dní v kuse 13 hodin denně (kromě 2 dnů, kdy jsem pracovala 8 hodin v průměru bez přestávek). To je upsík trochu nelegální a tak jsem si řekla o den volna, abych se nezbláznila. Měla jsem tam zůstat potom na brigádu (až v září potom co mi skončí smlouva), ale po tom co jsem tam zažila jim na to celý seru. Je toho fakt moc, ale nemá smysl tu o tom plácat, píšu to spíš pro to, že tím asi částečně omlouvám svoje chlastání. Nejsem, ale jako ona. Nechodím do práce nalitá a nezdrhám z práce, abych chlastala. Jinak není asi ani o čem psát teď. Jsem prakticky kromě výjimečných dnů volna furt v jobu a nemám čas na nic. Vzali mě na školu a to je teď jediná věc co mě drží, to, že to není navždy a brzy to skončí. Hodně mě teď začalo bavit Cry of fear a hraju to teď nonstop a to možná proto, že mi hodně dlouhou dobu nebyla hra takhle moc blízko. Jestli máte rádi starý hororovky, tak je tohle bude přesně pro vás, je to zkurvenej masterpiece. To je pro dnešek všechno a zas někdy.