Choré Mládí

YOLO

PŮVODNÍ PUBLIKACE: 11.12.2022

Můj život je fakt komedie. Plány se nakonec změnily k horšímu a zároveň lepšímu. Nemohli jsme v Praze sehnat žádný slušný bydlení a tak jsme se nakonec rozhodli najít něco v Plzni. V pondělí jdeme podepsat smlouvu a konečně budeme bydlet ve vlastním. Po tom všem se nedivím, že jsem nakonec teď skutečně šťastná s někým, kdo není z Čech. Nevím, co má v sobě jiného, ale je kombinací úplně všeho, co jsem kdy chtěla. Ze začátku jsem měla strach a myslela si, že nebude takový jakého jsem si ho předatavovala, když jsme si začali psát, ale opak je pravdou. Možná je to i zároveň tím, že je starší než já a tak to má v palici víc srovnaný. Jednou jsem zas do něčeho šla po hlavě a vyplatilo se to. Nemám žádné pochybnosti, můj hlas v hlavě nekřičí, že se chce zabít nebo, že bych měla něco posrat. Vždy jsem se ve vztahu cítila jako ve vězení a to nejspíš proto, že v nich vždy něco chybělo. Je až vtipný jak osvobozující je být poslušnou holkou a sledovat jak se moje tělo víc a víc plní modřinama. Nejsem kurva normální, nikdy jsem nebyla a v tomhle jsme na jedné lodi. On nedovede být s nikým normálním, to vím a i to sám uznal. Nikdo nikdy nebyl schopný mi v tomhle vyhovět a jemu také ne. To je to nejsilnější pouto, co nás svazuje. Už vím proč jsem vždy váhala s tím někomu věnovat svojí krev...to proto, že jim nebyla určená. Teď jí konečně bude mít u sebe někdo, komu právem náleží. To bylo vše k tomu lepšímu. Horší je, že nemám práci, máma mi s tím po telefonu nedá pokoj a musím dát do pucu ten předchozí byt...tolik důležitých věcí a rozhodnutí najednou...asi mi praskne hlava. To, že nemám práci mě tolik netrápí, vím, že nejdříve musím vyřešit důležitější věci a až budu víc stabilní, zas někam nastoupím. Vím, že se o mě postará a já zas o něj, není se čeho bát.

Jinak jsem si teď dala detox tak nějak od všeho. Ne, že by on měl problémy s alkoholem, ale říkal, že občas mu to někdy pocuchá mozek, kort když je ve stresu. Držíme teď basu společně a není to ani tak složitý. K fetu se vracet nehodlám, už nemám důvod. Snažila jsem se tím zaplnit díru a stal se ze mě vysoce funkční závislák. Brala jsem každej den a rodina a ani lidi kolem to nebyly schopný poznat. A tak jak to mám se vším, pomohlo přestat naráz. Občas se lehce uklidním lékama na úzkost, když je jo zle, ale mimo to jsem čistá.

Taky jsem zjistila, že lidi na Novým Zélandu jsou úplně jinde. Myslela jsem si, že Češi mají prořízlou pusu, ale po tom co mi ukazoval nějaký videa na YT ze zpráv co dávají tam u nich na NZ, nevěřila jsem vlastním uším. Divím se, že oproti tomu, co jsem slyšela a viděla v těch zprávách je on úplně v pohodě (na moje poměry samozřejmě), co já vím, třeba je to tím, že oba žijeme ve svých pokroucených světech.