Choré Mládí

Všechno je to back

Jak jsem zas mohla bejt tak naivní. Zse chlastám jak průměrnej hospodskej taťka, jsem na mol každej den. Nejdřív to bylo sem tam, pak každej den když jsem nešla do práce, teď je mi jedno co je za den. Vlastně teď jswm zas taky v lihu. Cejtim se buď prázdně nebo nasraně, nedokážu zas cejtit skoro nic. Chci tak moc brečet, ale nemůžu. Splitla jsem se na všechno a zas zdrham ode všech a ani nevim kam. Jsem skoro půl roku čistá od drog a chci zas fet tak strašně moc a teď když mám prachy to bude těžkej boj, ani nevim jestli chci vůbec bojovat, proč do toho vlastně nespadnout zas, budu alespoň o kousek víc zas hubenější. Nesnášim svoje tělo a svůj ksicht a vlastně všechny a všechno. Zase se řežu, celý to hnisá...věděla jsem, že nemám používat tu zrezlou starou žiletku. Všem říkám, že se mám dobře a všichni mi to žerou, jak blbý jsou. Včera jsem byla se svym ex v obchoďàku, protože jsem potřebovala nějaký hadry a on taky a když jsme se vràtili tak jsem si zkoušela kraťasy a viděl moje pořezaný stehna a jen tak řekl, že by ho zajímalo, jestli by se mi ty čerstvý ràny otevřely kdyby do nich kopnul...tak jsem mu řekla prostě ať to udělá. Dal mi obří kopačku do těch jizev a do boku a dneska mě to bolí jak zmrd, celej den v práci jsem kulhala jak kripl. Jo to je asi jediná věc kterou mám na něm ráda a cenim to, když mu řeknu ať mi ublíží, tak to udělá...neptá se a nemá blbý kecy typu nechci ti ublížit, vždyť to bude bolet nebo něco takovýho...chci tu bolest o to kurva asi jde ne, aby to prostě bolelo. Tak uvidíme jak tahle ruská ruleta zas dopadne buď budu zas v piči na fetu nebo se vzchopim a nějak budu zas normální