Choré Mládí

Očima dítěte

PŮVODNÍ PUBLIKACE: 23.2.2022

Je těžké uvěřit tomu, že po těch promarněných letech se ti mohu v klidu podívat do očí, které jsou jasným oknem do tvé prohnilé duše. Jak se s klidem v duši můžeš ptát, jak mi máš pomoci, když tys ten jenž přiměl mou duši naříkat v bolestivém utrpení. Stále se v myšlenkách ptám sebe kolik bolesti bylo schopno malé a nevinné dítě vydržet. Myšlenky, které mnou proudí v nekonečné smyčce bez konce. Nemám slov, když mnou pne ta neutišitelná agrese. Kolikrát jsem si představovala jaké by to bylo nebo jakým bych byla člověkem kdyby mne potkal osud lepší. I přes to jaká je to doba, je vše stále čerstvé a živé. Dýchá to. Tys nejspíše nepomyslel ani chvíli, že tys ten důvod mé bolesti. Vím to, protože mi pokaždé opakuješ, že je těžké a bolestivé vidět mě se ničit a že jizvy jsou čím dál tím hlubší. Nevíš kolik síly musím vyždímat ze své pochroumané duše, když se musím tvářit, že nemám chuť na to ti do tváře vmést všechny životní křivdy, které žijí v mých vzpomínkách. Vidím to jako by to bylo dnes...

Když tvé ruce při hře na schovávanou spočinuly na místech, na kterých nikdy neměly spočinou. Když jsi z úst vyslovil slova, která by dítě nemělo zaslechnout. Když má tvář narazila do zdi po úderu tvou dlaní. Náruč mé vlastní matky nedokázala mě chránit. Otec pouze odvracel tvář při poslechu mých zvrácených zážitků. Každý pouze dokázal přihlížet tomu, jak se pomalu z nevinného děvčete stala dívka rozbitá. Tak rozbitá, že ani ten nejzručnější zachránce by všechny kousky nedovedl sesbírat a opět složit dohromady. Roztřesu se pokaždé když vidím, jak ležím na zemi a přichází úder za úderem. Pláču když vidím, jak mě hladíš po stehnu a hlavou ti běží myšlenky na akt zvrhlý. Zvrhlý takovým způsobem, že by zaň měla být šibenice. Nedovedu zapomenout na tvé činy...přeji ti to nejhorší.