PŮVODNÍ PUBLIKACE: 14.6.2022
Ten den jsem skutečně pochopila jaké to je, na chvíli přijít o rozum. Jako by někdo přepnul spínač a já ztratila kontrolu. Přestala jsem dýchat a něco uvnitř mě zemřelo. Paniku vystřídala agrese a tu zas žal. Potoky krve neměly konce a já už se pomalu loučila s vědomím. Pak, ale někdo utáhnul kohoutek a já se zas vrátila do světa živých. Pak se v bezduchých očích objevila jiskra. Mozek začal pracovat a tak se již nedovedou dívat na toho jež jsem kdysi milovala. Vědro přeteklo, ucho od džbánu se utrhlo, má trpělivost došla. Byla jsem schopna obětovat svůj život a co jsem dostala na oplátku? Zdvižený prostředníček. Je mi líto že naše kapitola musí mít tak tragický konec, ale je dopsána. To si nalhávám. Chci jí dopsat, obrátit list, ale každý bolestivý pohyb, kdy se mi stehy třou o tkaninu, mi připomíná každou sekundu toho dne, kdy jsem skoro ztratila sebe, jen pro to, abych zachránila něco, co tam nikdy nebylo. A teď vím, že si již nikoho nepustím k tělu, traumat už bylo dost.
ČTEŠ
Choré Mládí
Proză scurtăNikdo nám nedal návod jak žít. Potácíme se světem a nevíme, co vlastně chceme, jestli si vzít na večírek šaty s krajkou či volánky, jestli bojovat nebo už to tentokrát opravdu vzdát. Jak se sakra máme dostat z té nekončící deprese a kdo z nás bude d...
