Už se nedokážu dál držet. Nevím jestli si pořád něco nalhávám, ale zase to prasklo. Nafukovala jsem tu bublinu tak dlouho...Všechno vypadalo, že to jde dobře a bude od mých výlevů na nějakou dobu klid, ale opak je pravdou. Sebevražedný myšlenky jsou zpátky a zase ječí v mojí hlavě. Nemám pro co žít. Žila jsem v iluzi kterou jsem si utvořila v mojí hlavě. Jo přísahala jsem, že tentokrát to už fakt bude, tak jak jsem to plánovala nebo jak jsem si to vysnila, ale dostala jsem od života další fuck off. Chlast mi dělá v hlavě akorát větší bordel, jsem pak po něm strašně agresivní a dochází mi, co je kde špatně. Ztratila jsem teď asi úplně všechno a hlavně sebe, ale tentokrát už nevím kde se zase hledat. Nemám už ani žádnou vidinu do života, žádnej plán, prostě nic. Jsem tak kurva slabá, někdo jste mě měl kurva zastavit...ale jo, já zapomněla, už není kdo by mě zastavil. A když tu tak nad tím v černý samotě přemýšlím, tak se nemůžu ani zlobit. Není ničí povinnost se o mě postarat ani se o mě zajímat. Od lidí jsem jen chtěla, aby mě měli rádi nebo milovali tak jak já je a hádejte co, ani piču. Jo tohle je vlastně jedna velká kaše sebelítosti. Snažila jsem se už tak milionkrát se znovu zvednout, znovu věřit, ale vždycky skončim tady. Doufám, že mi zítra doktorka dá nějaký oblbováky po kterých už kurva nic neucítim jinak se sebou nevydržim.
ČTEŠ
Choré Mládí
Historia CortaNikdo nám nedal návod jak žít. Potácíme se světem a nevíme, co vlastně chceme, jestli si vzít na večírek šaty s krajkou či volánky, jestli bojovat nebo už to tentokrát opravdu vzdát. Jak se sakra máme dostat z té nekončící deprese a kdo z nás bude d...
