Choré Mládí

Loutkový divadlo

Tak se stalo přesně to, co jsme všichni čekali. Během tohoto měsíce jsem skoro chcípla, posrala vše, co jsem mohla a budu se divit pokud za to vše nepůjdu do pekla. Ani se nedivím, že to pořád ještě chcete číst, protože tohle je víc napjatý jak kdejaká soap opera (pro to co nerozumí, tak to znamená telenovela). No nebudu vás dál nechávat čekat, vrhneme se teda na to. Výjimečně jsem teď čistá od drog částečně dobrovolně a částečně ne. Měli jsme jít na maturák, tak jsem si řekla, že si klasicky seženu něco dobrýho do nosu, abych ten večer přežila. Týpek mě mega ojebal a dal mi něco chemickýho řízlý cukrem...nevím co to kurva bylo, vyfoukala jsem to všechno na tom maturáku a hovno z toho, tak to byl jeden z těch večerů kterej byl víc na nic, dobrej byl až, když jsem došla "domů". Den před tím jsem si dala hhc a dva panáky cca a z ničeho nic jsem začala mít křeče v krku, ty se pak rozšířily do srdce a levý ruky a skoro dvě hodiny jsem nějak setrvávala v tomhle stavu. Bylo to jako by mi mělo srdce vyletět z hrudi, měla jsem pocit, jako by mi někdo rval žíly z těla a jednu chvíli jsem už byla i přesvědčená, že jsem fakt umřela. Nom, píšu tohle, tak jsem nechcípla což nevím, jestli je nebo není na škodu. Zbytek vypadá asi tak, že jsem víc u mámy než v Plzni a to z několika důvodů. Jednak mě "přítel" sere, hnusí se mi a cokoliv, co řekne mi hned obrací žaludek, prostě jsem se totálně splitla a jsem přesvědčená o tom, že se to brzy rozpadne. Je mi to líto, myslela jsem si, že si rozumíme a takový ty hovna kolem, ale není to tak. Nebudu vám tu vyprávět podrobnosti a to asi i proto, že to vlastně nemá cenu, byl to prostě omyl. Mluvíme o tom spolu často a mám pocit, že se ohledně toho cítí vlastně stejně. Každej prostě chceme v životě něco jinýho a to prostě vydržet nemůže. Týpek kterým jsem byla obsessed, je zase zpátky, teda on nikdy neodešel, byl tu celou dobu. Chtěla jsem před ním utíkat a to hlavně proto, že to necítil stejně, teda nejsem si jistá, kouká se na mě teď nějak jinak, ale co já vim o lidech, raději budu počítat s tou horší variantou. Možná si říkáte, že jsem totální kokot, že do toho zase pomalu padám, ale ne, pozor, já jsem totiž tentokrát furt stejnej kokot, ale menší. Proč? No důvodů je opět víc. Jednak vím, že za mnou magicky nepřijde a neřekne mi, že ke mě něco cítí. Taky vím, že tu vzdálenost, kterou mezi sebou máme si nemám brát osobně. A jo vím, že mě to nakonec celý pohltí a zas si asi ublížim. Vím, že jedný třetině uvnitř mě je to celkem všechno, tak nějak jedno. Nalhávala jsem si že už není a nebude moje fp, ale je...

Btw taky jsem konečně zase něco zhubla, tak alespoň něco je super, už mě nebaví furt vidět ten hnus v zrcadle

Edit: Jo jsem zkurvenej kokot, co jsem to zase vyblila. Ne neni mi to kurva jedno, nechci už, aby někdo plýtval mým časem. Seru na ně na oba, zapomněla jsem totiž, že moje intuice nikdy nelže. Říkala jsem si, že přece je tu někdo konečně, kdo by mě nezklamal a ono ani piču. Tak fajn, jestli si chtěj se mnou hrát, tak budu tu hru hrát s nima, ale loutkou už bejt nehodlám