láska z léčebny? [DNF]

3.

!TW!

pov. George 

"můžeme jet?" zeptal se po chvíli doktor a pomalu otvíral dveře, já jen trochu přikývl, chtělo se mi brečet, ale teď nemůžu asi. Doktor si stoupl za vozík a někam mě vezl, pravděpodobně na ambulanci. Bylo mi jasný co je to místo kdy mi pomůžou, je to psychická léčebna, úplně si nemyslím že mi přítomnost lidí a každodenní konzultace z psychologem nějak pomůže, ale to je asi jen můj názor. Vozík se zastavil a někdo vzal jednu mojí ruku a pomalu začal odmotávat obvaz nasátý krví. Podíval jsem se na to kdy to byl, byla to celkem mladá sestřička, ale ta mě teď moc nezajímala, chci vidět svoje ruce. Čím míň byl obvaz utažený tím víc jsem cítil bolest jizev na mích rukou, ta bolest mi umožňovala celkem velkou úlevu. Když sundala obvaz úplně bolest byla ještě větší, podíval jsem se na svojí ruku, byly tam krvavé rány sešité pár stehy černé nitě. "teď to trochu štípne" upozornila sestřička a natáhla víc mojí ruky, ale ne úplně, protože jí to nedovolovala kapačka co vedla do mé ruky. Automaticky jsem zatnul zuby, jako když jsem byl malý a poprvé si rozbil koleno a už jsem čekal jen na to až štípnutí z ruky pojede celým mím tělem. Netrvalo dlouho a cítil jsem to, štípalo to víc než když jsem si otevřené rány dal pod vodu, ale dalo se to vydržet. Sestřička vzala obvaz a znova mi obmotala obvaz kolem ruky, tak aby mě neboleli jizvy a ani mě neškrtil obvaz. To samé udělala i z druhou rukou, jediný rozdíl mezi mími rukami byl ten že tahle nebyla zašitá a nebyla v ní kapačka. Když mě převázali všechny obvazy a přelepili náplasti, podali mi batoh a tašku, tipnul bych že z míma věcma. Doktor otevřel dveře a do ordinace vstoupil muž který měl na sobě záchranářské oblečení, doktor mu podal desky a oranžoví batoh s červeným křížem, on si ho přehodil přes rameno a šel ke mě. Tlačil vozík semnou směrem ven z nemocnice. Když jsme vyjeli z nemocnice vezl mě k sanitce co stála před vchodem. Otevřel dveře sanitky "chceš sedět, nebo ležet?" zeptal se mě "sedět odpověděl jsem. On mi vzal tašku a batoh s klína, položil to na postel do sanitky. Podal mi kapačku ze stojánku na vozíku "tohle si musíš držet  řekl a já přikývl. "chceš pomoct tam dojít, nebo to zvládneš sám?" zeptal se na další otázku "sám řekl jsem a zkusil se zvednout, což se mi kupodivu podvedl a dokonce jsem se udržel i na nohách. Pomali jsem došel na místo kam mi ukázal ten muž, pravděpodobně záchranář. Sednul jsem si a on mi podal pás, abych se mohl připoutat, já tak udělal a už jen čekal. On zavřel dveře a sedl si na sedátko co bylo zády ke stěně, mezi touhle částí a řidičem. Na řidiče mávnul a sanitka se dala do pohybu. Houkačky slyšet nebyly, takže jsme jeli jako všechny ostatní dopravní prostředky. 

"George Henry Davinds půjde semnou" řekla mile školní psycholožka, nesnáším když někdo požívá mé druhé jméno, ona to podle mě musí dělat naschvál. Nechápu jak se může vůbec tvářit mile, když jsem na tom pokaždé rozhoru sní hůř. Nezbývalo mi nic jiného než zvednout se a jít za ní, Došli jsme do její kanceláře, která na první pohled působila útulně, ale já se tu dobře necítil. Připomínalo mi to všechny ty věci co už mě donutila říct.  "tak co, je to doma lepší, nebo pořád stejné?" začala pokládat otázky jako vždy a moje chuť odejít byla z každým jejím slovem větší a větší, nesnáším tu ženskou neboli školní psycholožku....

Ty věci co jsou psaný kurzivou, na sebe nenavazují, ale později hodně z toho bude použito a taky mi to stím nepřijde tolik obyčejný. Běžte se najíst a napít, pokud to čtete v čas kdy to vydávám tak běžte spát gn/gm ilyy all<33. 

640 words 

ig: allex.is.cool