láska z léčebny? [DNF]

5.

!TW! :psychické problémy, mluvení o sebevraždě/sebepoškozování, problém příjmu potravy ig 

pov. George

Cítil jsem jak se moje ruka pohybuje pomocí cizího doteku. Ze zvyku jsem cuknul kvůli mým jizvám a hned na to otevřel oči. U postele stáli dva lidi, přesněji muž v bílém a žena v civilním oblečení. Ten v bílém zkontroloval kapačku, já se na ní taky a otočil, byla už prázdná. Pravděpodobně doktor mi jí vyndal z ruky a na ránu po ní mi nalepil náplast "teď vás tu nechám o samotě a pokud budete souhlasit, zítra ráno bude přesunut na normální pokoj" řekl muž v bílém směrem k ženě co stála vedle něj. Ona jen přikývla a on v tichosti opustil místnost. Žena co zůstala semnou v pokoji se posadila na židli vedle mé postele a svoji složku z papíry položila na noční stolek, vedle mého telefonu. "já jsem psycholog a poskytuji všem v tomhle domě psychickou pomoc (já nevím jak to jinak napsat, omlouvám se), teď i tobě. Takže bych si s tebou chtěla trochu popovídat. Prosím sednici a můžeme začít" řekla a já se posadil jak řekla. "Začneme tím že mi o sobě něco řekneš" nevím co jí mám říct, nechci s ní mluvit, musím odpovídat tak že se toho o mě moc nového nedoví. "jmenuju se George Henry Davinds (nemám tušení jak se to píše), nesnáším když mi někdo řekne Henry a je mi 16" řekl jsem to hodně potichu a roztřeseným hlasem, takže se divím že mi rozuměla. "Dobře děkuji, pokud mám správné informace jsi tady kvůli pokusu o sebevraždu?" nevím co jí na to mám říct, nemám tušení proč tady sem "nevím, nikdo mi to neřekl" řekl jsem a můj hlas byl každým slovem míň a míň srozumitelný. "aha, tak začneme u té sebevraždy. Proč si to chtěl udělat" vážně? lepší otázka jí nenapadla, jediný co teď chci je odejít a teď se zabít už doopravdy tak, aby mě z toho nikdo nemohl pomoct "co byste udělala vy, kdyby váš nalitej otec zabil vaší matku kvůli tomu že vás před ním chránila?" moje oči se začali plnit hořkými slzami, přes které jsem toho moc neviděl, ale poznal jsem jak se mi začali klepat ruce. "dobře, takže teď tě ti řeknu co se stalo s tvým otcem a co bude s tebou až tě pustí ven." řekla a klesla hlasem, já si otřel oči a pohled zvedl k ní. "tvůj otec je ve vězení a byly mu sebrané práva o tebe rozhodovat. Ty práva mají teď tvoji prarodiče, kteří požádali o hospitalizaci tady a bylo jim vyhověno. Dále u soudu požádali o tvoje zplnoletění a zbavení veškeré zodpovědnosti o tebe. Pokud souhlasíš se zplnoletěním, musíš mi podepsat dva papíry" řekla a v deskách hledala asi ty papíry. Vlastně jsem ani nečekal že by se o mně moji prarodiče chtěli starat, nemají mě rádi a já je taky ne a můj otec? doufám že v tom vězení zemře. Fakt že budu moct rozhodovat sám o sobě se mi hodně líbí, takže ten papír podepíšu. Podíval jsem na psycholožku která mi podávala papíry na deskách a propisku. Přijmul jsem to s svůj podpis udělal všude kde mi ukázala. vrátil jsem jí propisku a ona schovala papíry do složky "Pošlu ti sem doktora, aby ti dal prášky na spaní, potřebuješ se trochu uklidnit a spánek je nejlepší řešení" odešla. Vzal jsem s svůj telefon z nadějí že tam bude aspoň jedna nová zpráva. Byl jsem hodně naivní když jsem si myslel že by mě někdo psal? Jen jsem si nad tím povzdechl a otevřel ho. Najel jsem na instagram a projížděl nějaké nové fotky, z projíždění fotek šťastných lidí co mají kamarády mě vyrušil pohyb otvírání dveří. Byl to doktor, který na vozíku tlačil kluka z blonďatými vlasy, do obličeje mu vidět nebylo protože na něm měl vlasy. Kvůli pozici v které byl jsem usoudil že asi nebude při vědomí. Doktor ho vyhodil na postel a do ruky mi zapíchl jehlu od kapičky kterou mezitím přepravila sestra, která zase hned odešla. Doktor prohlížel toho kluka a mezitím se vrátila sestra z táckem na kterém ležel prášek a voda. Došla ke mě "dej si ten prášek je na spaní" řekla a já tak udělal. Lehl jsem si a čekal až prášek začne zabírat, přemýšlel jsem o tom co tady budu dělat a jestli je vůbec možné že mi tady pomůžou až do té doby než prášek zapůsobil a já ztratil pojem o okolním světě.

Flaška kterou jsem svíral v mích rukou mě nehorázně přitahovala, myslel jsem si že to je další věc která mi pomůže ignorovat okolní svět a nezanechá na mě žádné trvalé následky, což je rozhodně lepší než jizvy. Otevřel jsem láhev a dal si jeden lok. Hnusná chuť levného vína se rozprostřela po mé puse a já to vyřešil tak že jsem si dal pár dalších loků. Už jsem nevnímal tu nechutnou chuť ze které se mi poprvé zvedl žaludek, vlastně jsem přestával vnímat i své tělo. Veškerou mojí pozornost přitahoval ten silný hlas v mé hlavě, který mě neustále přesvědčoval o tom že mě nikdo nemá rád a že tímhle ho neutopím.

AHOJ AHOJ, tady máte další kapitolu. Strašně se těším na Karluv stream, jediný co mě štve je že je až o půlnoci xd. Každopádně to bude asi vše a v příští kapitole už třeba bude George z Dreamem mluvit, kdo ví? Gn/Gm ily all <3

890 words

ig: allex.is.cool