láska z léčebny? [DNF]

19.

pov. George 

Všichni kolem mě jedí a já tu jen sedím a koukám na rizoto předemnou. V mé hlavě se míchají myšlenky o tom co se před tak 5 minutami stalo v pokoji  a myšlenky o tom že by bylo nejlepší odsud odejít, což nemůžu. Navíc za chvíli příjde Dream, který to sní hned a bude mě propalovat pohledem. Pohled z rizota jsem zvedl, protože se mi dělalo špatně jen z pohledu na jídlo. Pohledem jsem hypnotizoval dveře, pravděpodobně to vypadá jak kdybych na někoho čekal. Ale vlastně je to naopak, bojím se jeho příchodu- bojím se toho že si to taky pamatuje. Doufám že mé obavy jsou zbytečné- a nechci na to myslet. Pohledem jsem se vrátil k jídlu a vzal do ruky vidličku a začal jsem se rýpat v jídle. 

Time skip 

Ležím v posteli a koukám do stropu. V pokoji jsem sám, Dream po večeři někam zmizel a od té doby jsem ho neviděl. snažím se usnout, ale pokaždé když zavřu oči přehrává se mi v hlavě náš dnešní polibek a ten večer ještě když jsme byly venku. Chci si sním o tom promluvit a na druhou stranu nechci. Ani nevím jestli bych sním chtěl být, nebo ne- líbí se mi, ale nevím jestli se mi líbí tak, abych sním chtěl chodit. Tahle otázka je asi zbytečná, protože on nepůsobí jako někdo kdo je na kluky a ikdyby byl, tak by semnou nechodil. Kdo by chtěl chodit z někým jako já?  z někým kdo má problém normálně jíst, vyhýbá se kontaktu z lidma, má sebevražedné sklony a jsem to prostě já? Nikdo.  

Otevření dveří mě vyrušilo z mého přemýšlení. Mojí pozornost si získal kluk které je otevřel, Dream. Dveře za sebou zavřel a své kroky směřoval k mé posteli. Sednul si na mojí postel k mím nohám. Já se zvedl z leže a sednul jsem si do čela postele, nohy jsem si dal do tureckého sedu a zmateně ho pozoroval. Nevypadal nervózně, vlastně byl klidný jako vždy, jen já jsem se zase utápěl v nervozitě z toho co mi chce říct. "Georgei (chtěl jsem tam původně dát nějakou přezdívku, ale nic mi tam nesedí), je mi jasná že si mě pamatuješ" řekl nečekaně klidným hlasem, přesně toho jsem se bál- že si to pamatuje on "přemýšlel jsem nad tím a víš asi bych si to chtěl zopakovat, nemyslím že by jsme spolu chodili, ale třeba něco jako přátelství z výhodama, které by skončilo po tom co by jednoho z nás pustili" řekl zase tím jeho otravně klidným hlasem, nevěděl jsem co na to říct, zaskočilo mě to. Zůstal jsem jen sedět a věnoval jsem mu dost zmatený a nechápaví pohled, on mi pohled oplácel, ale nešlo z něj vyčíst skoro nic. Nevím co mu na to odpovědět, protože se bojím toho že mi řekne že si dělal jen srandu. Přeci jen nevypočitatelný je na to dost.  A ani nevím jestli bych něco takového chtěl. 

OMLOUVÁM SE ŽE DLOUHO NIC NEVIŠLO, chtěl bych se vrátit k nějaké aktivitě- ale nevím jestli to zvládnu takže to slibovat nebudu. Každopádně děkuji za aktivitu, za tu dobu co nevyšla kapitola tenhle příběh přesáhl hranici 3k přečtení a já vám jen chci říct že si vážím každého z vás, miluju vás <333   (btw vím že ta kapitola stojí za hovno xD)

549words 

ig: allex.is.cool