láska z léčebny? [DNF]

6.

!TW!

pov. Dream

Probudil mě tlak na mé ruce, který tam předtím nebyl. Když jsem otevřel oči, zjistil jsem že jsem zase na nemocničním pokoji, tenhle měsíc už po třetí. Pokud nenechám mích pokusů o to dostat se k nějakým lékům, tak mě dají na víc hlídaný pokoj. Ale zase proč by o mě měli projevovat věčí zájem než o ostatní, možná je seru, ale nikdo jim nebrání v tom mě ocať vyhodit a nechat mě, abych se předávkoval a z klidným svědomím že moje smrt nikomu neublíží umřít. Ne jak naposledy, kdyby ten kretén přišel o 5 minut dýl a nebo se na mě vysral nemusel bych vůbec být tady a přišel bych o všechny problémy, co mě pravděpodobně čekají venku. Tohle sebe litování je k hovnu, ani ta psycholožka s tím nic nezvládla udělat tak pochybuju o tom že to zvládnu sám na místě, kde sám nemůžu skoro nic.

Rozhlédl jsem se po pro mě dost známém pokoji, jestli tu není náhodou něco jiného. Pohled se mi zastavil u postele co byla vedle té na které jsem ležel já. Ležel na ní brunet s obvázanýma rukama. Nikoho mi ani matně nepřipomínal, takže tu bude pravděpodobně nový a nebo je to někdo kdo na sebe neupozorňuje, protože nezvládne nic sehnat, tak nikdo nemá důvod se sním bavit. Ale tenhle nepůsobí jako někdo kdy by si nedokázal získat to co chce, naopak ten podle mě zvládne získat všechno i to co se předtím nikomu nepovedlo, ale je možné že se pletu.

Celou dobu jsem ho hypnotizoval pohledem, jak kdybych měl každou chvílí vidět něco víc. Začal mrámorat (říká se tomu tak?) očima a já usoudil že je asi čas na něj přestat zírat. Počkal jsem co bude dělat, otočil jsem se tak aby to nevypadalo že na něj nezírám, ale zároveň tak abych na něj viděl. Otevřel oči, koukal někam před sebe né na mě. Takže jsem si je mohl prohlídnout, byly tmavě hnědé a poměrně velké.

Bylo v nich vidět že chce ještě spát, ale něco mu v tom brání, co už jsem vyčíst nedokázal, protože se naše pohledy střetli. Vyvolalo to ve mě divný pocit, který byl možná i trochu příjemný, ale ta nepříjemná část tu příjemnou přebyla v každé části mého těla. Otočil jsem se k němu zády, tak abych neměl možnost na něj vidět.

Byl jsem nervózní? Tenhle pocit ve mě ještě nikdy nikdo nevyvolal a to se můj pohled setkal v téhle budově už z hodně lidma. Ve všech těch pohledech bylo to stejný a to to že tady být nechtějí, ten kluk tam měl něco víc něco co jsem nedokázal určit a to mě vytáčelo. Ten kluk mě štve už teď a to ani nevím jak se jmenuje. Budu se mu muset vyhýbat, protože jeho přítomnost v téhle místnosti ten pocit ještě zesiluje a já už tohle cítit nechci. Kdybych neměl nohy přivázané k posteli a v ruce hadičky, tak odejdu co nejdál mi tahle budova dovolí. Jeho pohled upřený na mích zádech mě taky nenechával klidným, není nic příjemného když se někdo doslova opírá pohledem o vaše záda. Nevím jak můžu cítit pohled na zádech, ale vím že když bych se teď otočil, naše pohledy se zase spojí. Nikdy jsem si nepřál, aby ty dveře otevřel doktor, zase mi vynadal a odvedl mě na můj pokoj. Jenže zrovna dneska se asi rozhodl že mě nechá prospat.

Já svůj pohled upíral na dveře a ten kluk na moje záda. Nevím jak dlouho jsme tam takhle leželi, ale vím že to byly jedny z nejdelších minut mého života. Dokonce delší než kolem místa kde jsem byl zalezlí chodili policejní psy, co měli za úkol mě najít. Když se konečně otevřeli, trochu jsem si ulevil a uvolnil se, protože pohled z mích za z otevřením dveří zmizel.

"tak vidím že už jste oba vzhůru a jak jsem očekával nevládne tady moc pozitivní nálada, kterou vám zkazím ještě víc" řekl doktor co rozrazil dveře a zachránil mě z toho příšerného pocitu. Nevím co myslí tím že nám zkazí náladu, ještě víc. Nadechl se a začal další větu.

Seděl jsem na místě, kam jsme se z Nickem chodili opíjet, nikdo o tom místě nevěděl, jen mi dva. Dneska tu nebyl ani on, nechtěl jsem, aby tu byl. Zapíjel jsem prášky na bolest hlavy nejsilnějším alkoholem co jsem sehnal. Z každým dalším práškem mi bylo hůř a hůř. Můj obraz ztrácel barvi a schopnost cokoliv rozeznat. Okolní zvuky se míchali dohromady a nebylo poznat co je co, znělo to jako pískání co se se rozeznívalo v mojí hlavě. V rukách jsem nebyl schopný nic držet, takže obsah flašky se pravděpodobně vsakoval do mého oblečení, ale to jsem nebyl schopný poznat. Tenhle stav netrval ani minutu, postupně se vytrácel a z tím i moje vnímání...

Ha teď to nebyl ani týden, každopádně zkusil jsem trochu změnit úpravu textu, mám pocit že je to takhle trochu víc přehledné. Nevím v podstatě nic co bych měl vědět- takže jsem z toho slušně v prdeli- a moji rodiče tomu taky moc nepomáhají, takže kdybych nebyl aktivní omlouvám se. Běžte spát gn/gm <3 ilyy :3

850 words

ig: allex.is.cool