láska z léčebny? [DNF]

4.

!TW!
Pov. George

Sanitka zastavila a dveře se pomalu otevřeli, bral jsem to jako znamení že už jsme tady. Proto jsem se odpoutal a dveře se otevřeli "tak Di můžete vystoupit a jdeme dovnitř" řekl záchranář a vytáhl zase ten vozík, na jednu stranu je dobrý že ho mám, aspoň nemusím chodit, ale na druhou stranu mě nehorázně sere, protože si přijdu neschopný. Když ho měl postavený, zvedl jsem se a vystoupil že sanitky s kapačkou v ruce, sedl jsem si na vozík a kapačkou podal záchranářovi. On ji pověsil na stojánek a na klín mi položil moje věci. Zavřel sanitku a rozjel se do budovy před námi. Z pohledu na tu budovu se mi chtělo brečet, mříže přes okna, nechutná žlutá fasáda, žádný balkon, nebo aspoň jedno okno bez mříží a to jsem to neviděl zevnitř. Zase jsem začal dávat pozor na cestu a už jsme procházeli dveřmi do té nechutné budovy. Záchranář mě dotlačil k výtahu a zmáčkl čudlík na přivolání výtahu. Po chvíli se otevřeli dveře a mi byly prakticky vzato hned u uvnitř. Záchranář zvolil patro a výtah nás v vezl do daného patra. Dveře se zase otevřeli a mi pokračovali do nějaké místnosti. Když jsme se tam dostali, působilo to nepříjemně, má to asi působit jako recepce, ale ani zdaleka to tak nevypadá. Přišel k nám někdo v bílém, počítám že doktor. Záchranář mu podal oranžová batoh a nechal ho podepsat dva papíry. Jeden mu dal a druhý si nechal. Z doktorem si ještě vyměnili pár slov a přišli ke mě "tak zvedat, ten vozík si beru sebou" řekl záchranář. Udělal jsem jak řekl, tašku jsem si přehodil přes rameno a do ruky dostal kapačkou. Záchranář bez jediného slova zmizel za roh, takže už není cesty zpět. "zvládneš kousek jít?" zeptal se doktor, já na to jen přikývl a on se rozešel, já ho následoval. Došly jsme do nějaké místnosti kde byla jen židle a stůl "takže tu tašku mi tady necháš, mi ti ji zkontrolujeme a popřípadě zbavíme všechny zakázané věci. Až budeš přesunut na normální pokoj vrátíme ti ji. Přes noc budeš v lékařském pokoji (jakože pokoj kam se dávají nemocní lidi, nevím jak se tomu říká), aby jsi dobrák kapačky. Pokud bude ráno vše v pořád půjdeš na normální pokoj za ostatními chlapci. Na nemocenské pokoj můžeš mít telefon, ale potom mi ho odevzdáš a budeš ho dostávat jen v povoleny čas. "dokončil svůj dialekt. Položil jsem tašku na stůl a vytáhl z ní můj telefon. Když doktor viděl že jsem připravený zase někam šel, následoval jsem ho. Tentokrát jsme skončili v místnosti z dvěma postelemi. Naštěstí nebyla ani jedna obsazená. Doktor mávl rukou k jedné posteli na známí i ze je moje. Jak ní přišel, sednu sem si a podal mu kapačku. On ji pověsil na stojánek "za chvíli vám přinesu nějaké papíry na podepsání, zatím si odpočiňte" řekl a odešel. Byl jsem unavený takže jsem si lehl do postele a rozhlidl se po pokoji. Pokoj byl v malovaný bílou barvou, na které bylo poznat že už má něco za sebou. Naproti posteli bylo velké okno které bylo černé, takže bych řekl že je průhledné jen z jedné strany, okno zadělané mřížemi, jak bylo vidět z venku. Taky tady byly nějaké lékařské přístroje, ale ty nevím jak se jmenují. Postel nebyla moc pohodlná, ale moje únava byla silnější a jak zase na chvíli přestal vnímat okolní svět.

"Podívej se na ty dva kluky" řekl můj otec a prstem ukázal na pár dvou kluků co se držel za ruce "takovýhle lidi si nezaslouží práva, jsou to jen ubohý buzny" řekl můj homofobní otec a nechutně se uchechtl. Kdy by tak věděl že právě teď stojí vedle jedný ubohý buzny (jak sám řekl) asi by to tady sním seklo o zem a nebo by mě zabil. Prostě by neunesl že jeho synovi se líbí muži.

Nebudeme řešit kolik je hodin a to že zítra vlastně dneska jdu do školy ok 💀? Každopádně tohle jsem psala na telefonu v noci,az budu mít čas tak to na počítači upravím, ale zatím to musíte vydržet z mi a úžasným překlepama. Btw v příští kapitole už možná bude Dream :D. Já jdu spát takže, gn/gm ilyy all <3

700 words
Ig: allex.is.cool